Ztracená v realitě

Stále slyší jak by měla nejdřív milovat sebe než se zas pokusí jinému věřit.
Stále to slyší, ale vnímá to?
Místo toho své duševní zvratky zametává pod koberec.
A přitom sama ví, že by se jich už měla konečně zbavit.
Ale jak? Na to musí přijít sama.
Každé došlápnutí na temně růžový koberec zamlaská.
Bolesti z minula se ozývají.
Nimrá se v duši a popíjí tmavý čaj.
Doufá, že nalezne příčinu toho všeho.
A změní to? Snad, jednou?

Ztracená v realitě bez chuti hledat cestu ven.
Snad chuť jednou dostane. Snad.