O temné půlnoci...

Krátce na to, když odbila půlnoc,
vrhla jsi na mě pohled, když se v tvých očích právě zajiskřilo.
V tu chvíli bezmoc mě přepadla, až mi ze strachu vyrašil pot na čele.
Mé druhé já křičelo, na venek jsem to stěží ustál.
Začala jsi se usmívat, náhle z tvých úst rozezněl se hlasitý smích.
V temné hodině, kdy duchové chodí po zapomenutých místech, hladil jsem ti tvář, prsty laskal vlasy a říkal miluji tě.
Stála jsi na proti mě, byla jsi jako tajemný démon, co se mi snaží vkrádat do snů.
Byla jsi tam, živá, prahla jsi po milování.
Byl to neutichající chtíč.
Chtěly jsme to oba.
Až k ránu, když jsi se unavila, se tvůj chtivý pohled změnil, zašeptala jsi SLADKÉ SNY a zavřela oči...