Pocity

Všechny pocity jsou smíšené, nevíme vlastně co chceme, ale jedno je jisté, když se uvidíme naše pohledy se spojí a vznikne něco nepředstavitelného na tom světě, co nás uspokojuje oba dva. Každý z nás opětuje ten pohled do krásných očí a potom se v nás rozbouří všechny city a nevíme co vlastně děláme a je nám to jedno, hlavně že máme jeden druhého. Když jsme spolu, tak naše city jsou neprorazitelné, nikdo by nás neměl porazit...Vím, že na mě myslíš ve dne i v noci, já na tebe taky, ale když jsme od sebe, tak jsme každý zranitelný...a bojujeme s realitou a okolními lidmi, hlavně s těmi pocity že tu nejsi. Čas se mi zastavil a nejde zrychlit, proto abych tě už viděl, zápasím s myšlenkami na tebe, na to až konečně se podívám do tvých nádherných očí....Ptáš se sama sebe, jestli je to pravda, tyto mé řádky, které píši právě teď,ano je, čistá pravda od srdce k tobě...Snažím se vyjádřit, snažím se psát, ale musím myslet na tebe, protože mé city mě pořád táhnou k tobě, je to nepředstavitelná touha, která nás spojuje. A až dojde ten náš čas, až se uvidíme budeme mít zatmění a vidíme jen sebe, okolí je pro nás mrtvé...Bude nám nepředstavitelně krásně až se naše hebké rty dotknou a to že se políbíme...