Cesta

Od mala mám nějakou cestu do života, rodiče mi říkají co mám a nemám dělat ... ale mi to ignorujeme ,protože chceme si udělat svou cestu . Po čase ovšem zjistíme , že měli pravdu,protože lajnovat si svoji cestu, jak se může zdát je lehké ,ale zároveň nejtěžší na světě. A při té cestě sbíráme zkušenosti ,ale zkušenost a odbornost na zapomínání ,bolest a slzy bohužel není ...
Z každé cesty si berem něco poučného, pěkného i bolestivého ... na toto však lék neexistuje. V hlavě se Vám hrnou myšlenky na druhého, jaké to mohlo být, ta pěkná cesta s tebou ,ale naše cesta ani nezačala a už končí , ihned na začátku. Ptáme se vlastně proč, co jsme udělali špatně ...ale není to v nás . Je to v druhých , protože my víme co chceme ... Cesta je nekonečná ,která nikdy nekončí ,jen lidé se v ní mění ,někteří zůstávají ,ale někteří odcházejí z našich snech ,vzpomínek života. Jen myšlenky ,vzpomínky a ty krásné časy máme skované v sobě , pro ty lidi ,kteří semnou nejsou nebo nemůžou být .