Chlad líbající chodidla 6

Chlad líbá má chodidla. Chlípně olizuje mé paty, šimrá to. Usmívám se a duše přitom skuhrá. 

Ta duše, která vypelichala. Ta duše, která pozbyla svou barvu. Ta duše - bez retuše.

Chlad líbá má chodidla, a já se sama sebe táži. Proč se vrátil? Proč se vrátil, smilník?

Ztracená v myšlenkách, nechci hledat smysl. Nač smyslu, když svět jej dávno pozbyl?

Mamon je smysl? Pokud ano, toužím být beze smyslu. Pokud ano, chci být bláznem ve

svěrací kazajce. Zahřeje, simulované objetí.

Chlad jako ostří nože na duši kreslí vzkaz, vzkaz o zmaru bláhových nadějí. Prý pojdou

hladem po lásce, prý chcípnou na nedostatek něhy.

Asi si natáhnu ponožky, a půjdu si dát krowky.