Strach

Každý z nás měl strach v sobě, nervozitu, úzkost, kterou nosíme v sobě dlouho a dusí nás to. Ale strach z toho, že někoho milujete a ona to ví, dáváte to najevo, ale ještě Vám není schopna říct do očí, že nás taky miluje , upřímně a celým srdcem. Samozřejmě nic nejde hned, ani si vynutit ,každý potřebuje svůj čas, ale právě to je to nejhorší. Ten neutrální mezi-čas, přemýšlíme nad sebou, jestli jsme dost dobří pro ni, jestli děláme vše dobře pro ni.
Každou sekundu myslíme na osobu, do které jsme se zamilovali , neustálé přemýšlení co můžeme dělat, zda ona na nás taky myslí a chybíme jí. V tomto mezi čase se může stát cokoliv, ale bohužel jen čekáme na tu pravou chvíli, až k Vám přijde a řekne Miluji Tě. Ovšem nemáme žádnou jistotu, že nám to řekne, počítáme i s tím nejhorším, kdy nám pukne srdce během pár vteřin. V momentě , necítíme pevnou půdu pod nohama. Žádný eso v rukávu, které by nás krylo a uklidnilo v tyto strachujících chvíle nemáme. Někdo řekne „ Neřešto“ ono se to vyřeší ,jenže někdo jako já, to nejde na to nemyslet. Člověk jen čeká, jak to všechno bude, strach je jen směs špatných pocitů, které neustále v hlavě řešíme.