Vězení

Vězení jako takové nechci zmiňovat, ale vězení v lidech samotných. Jsme totiž uvězněni sami v sobě a neumíme se s tím poprat. Ani rady známých, přátel nepomůžou, musíme najít cestu jak ven. Většinou před problémem utečeme, utečeme do sebe a máme strach to s někým rozebírat. Ať už se bojíme našeho problému nebo reakce druhých, jak na to budou reagovat. Můžeme to definovat i jako zamotaný kruh, nebo slepou cestu, kde dopředu nevidíme, možná nechceme vidět, přes problémy a následky. Nejlepší cesta z vězení je probourat všechny zdi a být na svobodě, tím chci říct, že člověk se postaví k tomu čelem a vyřeší všechny problémy, které nás trápí. Jednoduše se říká o to hůř koná. Není lehké se odhodlat k těmto činům, ale pokud se tomu oddáme a člověk konečně opustí své vězení, osvobodí i sebe samého. Ovšem jsou i takoví, kteří rádi tyto problémy obchází a chovají se jako by nic. Jenže lidé, kteří chtějí obejít vězení které se v podstatě nedá opustit, budou v něm uzavření napořád a niž by o tom věděli. Každého člověka sevře velký tlak velice krutě a je málo lidí, aby s tím zabojovaly, pustily se na těžkou a kamenitou cestu, která bude plná nástrah a obětování se. A je jen na každém, jak moc chce člověk být svobodný. Každý by si měl zasloužit čistou svobodu uvnitř sebe. Nikdo nemůže jen tak požádat o odpuštění, ale zaslouží si dostat šanci k nápravě samému, k nalezení sám sebe.