Jiskry v našich očích

Po několika našich setkání jsme si říkal, že bychom k sobě patřili a tak se z našich srdcí i stalo. Jiskry přeletovali jak se dalo z očí do očí, ze srdce do srdce. Každý náš dotyk jeden druhého v nás burcovalo čím dál větší cit a lásku k druhému. Někomu se to říká těžce, někdo to neumí říct hned, ale určitě to vyplyne ze situace. Druhý to říká v očích milovaného a hlavně v srdci. Tak, jak jsme si vážily toho vzácného, vzácnější než cokoliv na světě, ale i nadále. Hlavně pro mě je vzácné jakýkoli čas s tebou. Nejde se dívat na lásku nebo štěstí přes zeď. Láska mezi dvěma lidmi má tvořit jeden celek. Naše jiskry se čím dál víc prohlubovali a jsou čím dál větší. Není řeč jen o nějakém pohledu na druhého, ale opravdové pohledy do krásných očí, které jiskří pro vás, jsou tady dnes a denně. Může se stát, že toho dne, obrovské jiskry jsou pryč. Není na koho se dívat, držet za ruce a hlavně vyznat lásku. Pak pochopíme, jaký poklad jsme na světě měly, musíme si ho strážit a hlavně vážit, lásku, úctu, upřímnost druhého.