Slzy stékají po tváři

Při vzpomínce na to když jsme provedli nějakou chybu na úkor své milované, tak jsme za to zaplatily velkou daň. Daň toho, že nás to moc bolí a víme co jsme provedli. Nezůstává nám než trpět bolestí a pláčem. Slzy, které jsou slané víc než celé moře. Ten pocit, když nám stékají po tváři a mi nemáme ani sílu je utřít. Při tom myslíme na to, co jsme udělali špatně. myslíme při tom na ni a žádáme o odpuštění. Nezbývá nám nic jiného, než pociťovat, prožívat bolest, velký pláč. Slzy, které jen tak nezmizí z naší tváře. Jen ti co opravdu milují znají pravou bolest. Je to uzavřený kruh, který nás drží pevně uvnitř, nemůžeme ven a ani se pohnout. Každá minuta bez ní, přijde jako celý den. Neustavičné myšlení nad naší láskou, nad tím proč vlastně se nám rojí slzy, které nejdou zastaví a pálí mě na tváři víc, než velký oheň. Modlíme se ať je odpuštěno. Chci se změnit kvůli sobě i ostatním, abychom milovaly a hlavně aby byly opětovně milování. Každý čin musí být po zásluze potrestán. Nechci toho přeci moc, jen malé odpuštění od druhého, že budu celým srdcem milovat. Nezbývá než nechat slzy téct po tváři a stále utírat. Tyto okamžiky nám nemůže nikdo vzít, protože je máme v srdci.