Čas

Vždy jen počítáme, dělíme a odpočítáváme ten čas, který nás ubíjí, v tom smyslu, abychom byly už s tím druhým. Neustálé myšlení, vzpomínání tvého jména, tvého obrazu obličeje. Zabíjí nás to, to čekání, chybějící pocit v nás, že nám někdo chybí a čekáme, pořád čekáme až s ním budeme a řekneme pár něžných slov. Jak moc pro nás znamená, že se máme rádi a milujeme, nemůžeme bez sebe žít. Čas nám nikdo nedá, čas je jen iluze, která v nás burcuje různé pocity na tebe. Až tak jsou velké že bychom jeli velkou dálku za druhým i přes to, že by to bylo jen na pár minut, ale i tak měli skvěly pocit toho, že jsme se viděli. Každý z nás je netrpělivý, neklidný, neustálé počítaní toho dlouhého času, který se táhne nekonečně tvrdě. Naše myšlenky se o nás opírají, v ten čas kdy spolu nejsme.