Zane

 
 
 
 
Lidi pořád na něco čekají. Jaké by to bylo, kdyby se najednou objevil Bůh?
Chtěli utéct z civilizace pryč někam do lesa, a stát se nezávislými na tom, čemu říkají společnost. Utíkali ale zbytečně. Společnost je už všude. I lesy jim patří. Ale možná, že na chvíli by si nějaký malý koutek jen pro sebe najít mohli.
Věděli, že nemá cenu někam utíkat, ale o to víc se jim chtělo. Čím byla celá ta věc absurdnější, tím větší smysl měla. Tak to je. Z ničeho nic někteří před sebou uviděli tu svobodu, o které se tolik mluví. Nejvíc o ní mluví ti, kteří jsou v pohodě, a nemají potřebu se starat o to, co bude zítra. Je to asi jako s tím utíkáním.  
Moc přemýšlíme a dostáváme se pak tam, kam vlastně vůbec nechceme. Ale život už je takový. Nač si stěžovat. My, co utíkáme, protože je nám dobře, nemáme v podstatě na co.

A tak jsem s něma běžel taky, a byla to po dlouhé době první pozitivní věc v mém životě, protože jsem neběžel od něčeho, ale k něčemu. 

Na stromech rostly banánové listy a proměňovaly tak celý strom v překrásnou palmu. V listech těch stromů byla minulost i  budoucnost. Začal jsem se oddělovat od všeho, co mě poutalo ke konvencím. Věděl jsem, že to, co přijde, se nestane, a  to co se stalo, teprve přijde.
Kdo to zná, ten odpoví, kdo neví, ten se nezeptá, kdo se neptá, nic se nedoví, nebo už ví vše, na co by se ptal, pokud by  nic nevěděl? Kde jsou hranice, ptají se lidé. Třeba ani žádné nejsou. Lidstvo je středem vesmíru. Slunce je kotouč, který  nás stvořil a který nás může spálit, když usneme třeba na pláži. Kamení se nejí. Každé zrnko písku bylo kdysi kamenem.  

V mé mysli je nyní vše napnuté a hledám směr, protože si myslím, že se musí pořád někam běžet.
Ale už přicházím na to, že tomu tak není. Když se člověk zastaví, spatří nikdy nekončící běh všeho kolem něj.
V mé mysli by mohlo být vše vypnuté. Jednou by v mé mysli mohl být klid.
Seděli spolu u ohně a už bylo ticho a opravdu velká tma, když jeden z nich promluvil: "Dnešek je minulostí stejně jako je jím zítřek. Záleží totiž na pozorovateli."
Axil zamžoural malýma očima do ohně a pak vzhlédl vzhůru ke hvězdám. Věděl, že už nezbývá moc dní a bílý muž si přijde i pro ten malý kus svobody, který jim zbývá.
"Vše je teď." prohlásil.
Říká se, že Bůh je, a že Bůh není. Co by to s lidmi udělalo, kdyby se Bůh skutečně ukázal? A naopak, co by to s lidmi udělalo, kdyby se nikdy neukázal? To přece vidíme sami. Tím, že se Bůh neukázal, stává se pro ty, kteří zneužívají jeho podstatu pravděpodobnějším, než kdyby se ukázal.

Někdy mnoho let po tom, co se Bůh neukázal, letěli první lidé za hranici naší sluneční soustavy, aby hledali odpovědi na to proč.
 
Štěstí je stav těsně před tím, než dosáhneme vytouženého cíle.
Pak už zase jen zbývá hledat nějaké nové.
 
 

Zane.