Š jako J

Chtěl bych napsat věci, které nikdy nenapíšu. A tak píšu jedno slovo za druhým v domnění, že v textu najdu to, co hledám. Ale nikdy nevím, co hledám, proto kráčím naslepo a v mých šlépějích jdou vlci, ještě jsou daleko, ale nemůže to trvat dlouho. Nic netrvá věčně. Hlasy jsou stále hlasitější a život je stále šedivější a všechny vjemy splývají v jednu malou touhu být zase pryč, schovaný v minulosti a nemít před sebou perspektivu něčeho, co tlačí ze všech stran. A nedá se svítit. Lidé hrají hry, aby unikli. Někdy jsem probuzen jen ve snech, ve kterých je vše moc rychlé, ale dává to smysl. Volám tu, kterou jsem přestal volat. Někdy už se jen šourám tmou a šerem a tichem a mrakem mrtvých much. Schovávám se v listí, které ještě neroste a mizím před očima těch, kteří mě nevidí. Pozbývám dobrých barev a zůstávám černobílým. A občas věřím, že jsou lidé, kteří to vidí. Lidé, kteří to vědí. Někdy ještě věřím, že nejsme sami. A že věci, které sdělujeme, nejsou jen prázdné odrazy smutku a ticha, co do nás vplouvá, když umírají naše mladší odlesky. Někdy ještě věřím ve štěstí. Na těch ostrovech štěstí stojí celý náš svět.
Chtěl bych napsat věci, které nikdy nenapíšu. Sdělit věci, které nikdy nesdělím. Osaměle se dívat na hladinu rybníka. Ani se nepohnout. Vědět, kolik hodin zbývá a kolik hodin je prožitých není totéž. Je příliš mnoho způsobů, jak ztratit směr. Někdy ještě věřím, že to víš. Někdy ještě sním o tom, že tě znovu poznám. Nový svět je v cizích dlaních. Ukrývá se přede mnou. Světlo a tma světlo a tma světlo a tma. Pod dekou se ostatním neschováš. Schováš se před sebou. Když věříš.
Když věříš, můžeš mít naději a můžeš pokračovat dál. Můžeš za sebou zanechat to, co tě dělá nešťastnou. Najít si novou kotvu. A stejně zůstáváme na místě.
Protože ve skutečnosti nevěříme.
Vlci mi jsou v patách, protože nevěřím, že tam jsou.
Lidé si můžou být blízcí, na okamžik ano. Všechno může dělat dobrý dojem.
A ona to nevěděla, ale ztratila se ve mně a nebylo jí už pomoci, protože jsem o tom nevěděl ani já.
A tak zůstala tam, kde nechtěla zůstávat a ticho a tma a ticho a tma a pod dekou se před nikým neschováš.
Snažím se psát, protože neumím mluvit.