občas je každý z nás mimozemšťanem

Bydlím ve třetím patře a najednou jsem dosáhl z okna na zem.
Něco se dělo.
Přestával jsem cítit svoji krev v žilách.

„Já ti říkal, že nemáš jíst tu vtipnou kaši, že ti bude blbě,“ řekl doktor M., který poletoval před mým oknem a to ani neměl křídla.
„Nemůžeš popírat gravitaci!“
„Já ji nepopírám,“ zasmál se doktor M.

Kdysi mě ta moje holka zabalila do prostěradla namočeného v bezinkovém octu, aby mě srazila značně vysokou horečku, což se nepodařilo, ale kůži jsem měl spálenou pěkně.
Ona ten ocet dostatečně nenaředila.
„Já myslela, že by ti to mohlo pomoct,“ řekla mi s úsměvem.
Nejspíš to brala jako doktor M., který tvrdí, že na mojí figuru antibiotika nemohou zabrat.

Někdy je děsivé, když to s vámi vaši blízcí myslí dobře.
Je s podivem, že to přežijeme.
Proto je tolik milujeme.
Aby nás přežili, protože není nic pěkného, když je přežijeme my.

PS.
Přeplavaly tři ženy Vltavu od Děvína k Vyšehradu.
Co chtěly?
Pravdu a lásku.
Domů se vrátily těhotné.