nejasnosti noční zdi
nejasnosti noční zdi
Anotace: ...
Trochu jako svědomí psychopata.
A já přitom čekal kouzelníka Cypriána, či starého holiče s březovou vodou.
Vypadal trochu jako leknín.
Nebo gilotina?
Ani nevím zda-li to byl muž či žena.
Ta tvář se tvářila jak posmrtná maska.
Měl jsem si pořídit posmrtnou masku svojí matky, když jsem ji doma našel ležet na gauči, tak krásně zamčenou smrtí.
Nebylo na ní vidět, že by se smrti bránila.
Naopak byla jak u prvního přijímání.
Ona ještě zažila katechismus, ale bůh se jí pod kůži nedostal.
Jako ve většině případů za to mohl katecheta.
To říkala ona.
Na okamžik jsem tehdy pochopil o čem byla Americká krása.
Už vím.
Ta tvář noci na holé zdi.
To jsem já.
Kdysi, teď a někdy dlouho potom.
Možná.
PS.
Škarohlídky vylily všechnu kořalku do kanálu.
Krysy se nestačily divit.
Tři dny zpívaly veselé písně a čtvrtý den na ně dolehl smutek.
A za ním dorazily abstinenční příznaky.
Komentáře (18)
Komentujících (9)
Doporučit
Tisk
...Krysy se nestačily divit... :o) ani se tomu nepodivuji. No a uzamčená smrtí...to je moc pěkné, Jorte. Tiše jsem se tomu uklonil a čelem u toho bohužel vymazal příspěvek. Tak tedy na podruhé...
16.01.2018 11:22:25 | Koblížek
Jorte tu si s Tvým svolením uložím :)
Smrt je dobré mít na očích ...stejně jako zrození obojí je mystérium u obojího jsme nakonec sami, stejně jako ze strachem, který nejvíc hyzdí tvář...i mučedníci (nemýlím li se), ti co se nebáli smrti odcházeli s výrazem snu či smíření...Nejhorším škarohlídem je strach, dnes jsem si mohla dopřát další lekcičku.A děkuji Těm silným kolem mne, kteří mají trpělivost mi ji dopřát ;)
13.01.2018 20:45:51 | Malá mořská víla
Fčéra u voleb jsme dostali s Čárlim každý poukázku na panáka zdarma v nedaleké restauraci. Žlutý papírek obdržel každý, gdo se jen mihnul u volební urny. Jen my, dvě ryze a šťastně nepraktické existence, jsme na ně zůstali bezradně koukat. "By mi udělalo radost, kdyby to byly dvě poukázky na panáky, co mi doma za mě a zdarma umyjí okna." Zasnila jsme se. A tak jsme je nechali u nás v byťáku v bedýnce u výtahu. Ráno už tam nebyly, čili vanilli už se někdo radostně činí. Na druhou stranu, když se tak zamyslím, tak nejlíp umytý okna jsem měla domácí slívovicí a vyleštěný starýma novinama, konkrétně Rudým právem. Vidím se jak balancuju na hliníkových štaflích po naší staré verandě a šmudlám jedno prťavý okýnko po okýnku, s rámečky natřenými oprýskanou světlezelenou barvou ještě po dědovi. Byla to krása, jako leštit sklíčka v krasohledu. S výhledem na prorezlý okap, červenou střechu, tmavě zelená vrata s dírami po brocích ze vzduchovky u naší stodoly, psí boudu a kus zahrady s přebujelou zelení. Takže s panáky se vlastně dá dělat cokoliv. Třeba podpálit kuchyňskou linku při hře na polykače plamenů. No nic. Jdu si zazpívat. S chutí, bez hudebního sluchu, jen se základním smyslem pro rytmus a beze smutku. Ten se mi spolu s abstinenčními příznaky přetavil v radost ze života. HURRRARRRRÁÁÁÁ A V MLÁDÍ JSEM SE UČIL HROBAŘEM, JEZDIT S HLÍNOU, JEZDIT S TRAKAŘEEEM.............. :oD Zdravím Jorti a našmrdolenou. :oD
13.01.2018 17:48:18 | Tichá meluzína
první a poslední výborná...až přemejšlim jestli sem se někde neprokecla...svědomí psychopatovo, stejně tak jeho empatie...ty abstinenční příznaky a možná příde i kouzelník..
13.01.2018 17:19:34 | Loveless
Já si zrovna dneska říkala, že ho zkouknu, nelžu, nějak jsem se k němu nemohla dohrabat...
Poslední dvě strofy hezky gradujou, no, usmívám se, jak jinak, úplně to vidím. :)
13.01.2018 16:46:55 | Philogyny1
...už jsi se dohrabala...
15.01.2018 12:09:24 | Jort