Pomalu umírám

    Bodrý den. Přiletěl na mě rozverný bacil a sedl. Odkud ale přiletěl zrovna tenhle, toť je mi záhadou. Je fakt, že občas člověk potká po městě se potulující zombie, které chrchlá a bloudí v horečkách a se svítícím zrakem projde všechny obchody, aby se o svou radost podělilo s ostatními. Často vám pak, ve frontě u pokladny, jiné zombie prská za krk místo toho, aby leželo doma v posteli a potilo se.  Inu, to by pak  zase přišlo o peníze na výplatě a rodině by kručelo v břiše.  Dobře to vymysleli ti naši politici. Je nás mnoho. Tedy hlavně důchodců přibývá a je třeba snížit stavy. A až přijde to pravé chřipkové období, to to teprve bude na ulicích vypadat jako v seriálu „The Wolking Dead“.    

     A tak pomalu umírám. Prošel jsem dvoudenní rýmou a vykapal z nosu hektolitry vody. Kapal jsem nepřetržitě. Spotřeboval, s otupělou hlavou, několik rolí kuchyňských utěrek. Po těchto vodopádech a po zdevastování nosní sliznice se ta mrcha posunula na výživnější půdu. Na hlasivky. A tak už dva dny šeptám, což nejvíc uvítali doma a ještě spokojenější jsou podřízení v PP.  Nemohu telefonovat, nic projednávat a tak jsem vděčný vynálezci klábosnice, že mohu alespoň takto občas komunikovat. Jsem už celej nacamranej čajema proti nachlazení různých značek. Občas mám pocit, že se do mě už další nevejde. „Hodně pijte!“ zní odevšad. No, ale kam to jako mám lejt. Žaludek už mám jak na vodě, totiž na čaji, a byliny mi lezou ven i ušima. Tuhle jsem měl pocit, že mi z jednoho vykvetla divizna. Co je to teď za zákeřný bacily, to ví Bůh. No a tak teď už jenom čekám na další posun směrem dolů, kdy mě zachvátí nekonečný kašel. Bude pak se mnou smýkat a škubat v podivných rytmech, do kterých se, čas od času, ozve nějaké to přisprostlé slovo, zcela vystihující můj momentální duševní stav.  Pak se asi po čase zhroutím v bolestech všech možných svalů v oblastech hrudníku a břicha, neboť dostanou větší záhul než při tisíci sklapovačkách. Na tak, kdo můžete tak mě politujte. To potěší ducha a utiší i toto divné zmítající se tělo, do kterého jsem zaklet. Děkuji. No... a už je to zase tady ... pčík, prsk, kejch... Aúú...