Úryvek

Nejhorší je, když je to pomalu.
Ti šeptaví zelenáči okolo vám mohou namlouvat co chtějí, ale celé vaše jsoucno se proti tomu brání.
Proč já, proč zrovna já?! Ale na to vám nikdo neodpoví.
Zvolna, ale nezadržitelně se odtrháváte, a nejhorší je, že máte čas si to uvědomovat.
Nechcete. Tak strašně moc nechcete!
Vaše zděšení přerůstá v bezbřehé zoufalství, ale i to postupně vyhasne do bolestné rezignace.
Nakonec ve vás už nic nemá sílu k odporu.
Tak prostě jen odevzdaně čekáte, až to přijde.
A máma, která vás láskyplně vychovala a držela, vás nakonec stejně pustí děsivé propasti vstříc.

(Ze vzpomínek jablka)