dovádění v uzavřeném prostoru Země

V polorozbořené kapli, kde se nedalo posadit na žádnou z dřevěných lavic, se modlila žena v dlouhém šedivém plášti s kápí.
Za odpuštění pro všechny prezervativy, které za nic nemohly.
Venku zněl metronom mrzákových berlí, který se vracel z Piešťan.
Modlila se za život, který nikdy nežila.
Bez provinění, co by dávalo smysl.
I v planetáriu hledala boha.
Nechápala proč tam není.

Jsi první anebo poslední?
Se žlutou hvězdou na prsou.
I ona se stane módním doplňkem.
Až to ještě víc utichne.
A Hitler se dočká adorací jako Napoleon a všichni ostatní sociopati - válečníci.

Celá vesnice polobohů se opije.
Budou střílet do vzduchu jako šílení ze všech zbraní.
Na zem budou padat ptáci, kteří s tím nepočítali.
Nevinné oběti.
Nikdy jsem nechápal, které jsou ty vinné.

PS.
Milovat není to o čem se žvaní.
Přiložila si dlaň k uchu.
„To myslíš vážně?“
„Nevím. Nikdy jsem nemyslel příliš vážně.“
„Vážně?“
„Vážně.“