Mozaika 3, IX.: Šarlatýn

Nikdy by ho nenapadlo, že první z počinů jeho vlády, jedna z prvních událostí, kterou bude muset absolvovat, je něco takového. Týden od smrti tety Theodory a korunovace už musí Konstantin být v bengházské nemocnici, aby vyjádřil podporu obětem šarlatýnu a jejich rodinám.

Málokdo kdo by ho dokázal připravit na takové setkání. Je to setkání čirého zoufalství a bolesti, beznaděje a neštěstí, kterému mohou všichni jen přihlížet. Křik, nadávky, pláč. Zoufalí příbuzní žadonící lékaře o záchranu jejich milovaných. Nic se nedá dělat, nic. Jen vyjádřit jim lítost. Na nic nečekal, ničím jiným se nezabýval, odložil schůzky, jen aby mohl vyjádřit soustrast obětem té katastrofy. Jak strašné je, že většinou to jsou mladí lidé. Celý život byl před nimi. Byl. Teď už jen mohou čekat na smrtící injekci, kterou jim budou muset lékaři podat, až se projeví… symptomy.

„Jak se to mohlo stát, císaři? Pro lásku boží, jak se to mohlo stát?!“ taková jsou nejčastější slova, kterými rodiče, manželé a manželky, přátelé a příbuzní zasypávají císaře, ale i lékaře a vyšetřovatele. Jednou za čas se ta odpornost objeví a vždy to skončí tragicky.

„Kdy můžeme očekávat nástup příznaků?“ ptá se císař v lékařském pokoji a sleduje přes chodbu pokoje pacientů, kteří tam leží, stále omámení, sotva při smyslech, v euforii, která se změní v peklo. Vidí jejich příbuzné stojící u postelí, modlící se a plačící.

„Půl dne, nanejvýš den,“ odpovídá vedoucí toxikologie a prohlíží si výsledky. „Byl proveden chemický rozbor vzorků. Jde o dosud neznámou verzi šarlatýnu. Nástup bude dost nepříjemný, prudký, takže budeme muset sledovat i fyziologické změny, které se dostavují před nástupem psychologických změn. Jakmile se objeví, podáme injekce. Bude to bezbolestná smrt.“

„Co léčba? Ta látka je známá. Není to nic, co by spadlo z čistého nebe. Probíhá výzkum léčby?“

„Žádná úspěšná forma. Elektroterapie, farmakologická léčba, meditace, psychoterapie, skupinové terapie, hypnózy, žádné standardní, ani nestandardní formy léčby neexistují. Teoreticky lze použít kryogenickou formu, udržovat je v kryogenním stavu, než dojde k pomalému vyprchání šarlatýnu, jenže nemáme žádnou technologii, která by udržela člověka naživu. To je hudba budoucnosti.“

„Omluvte nás,“ řekne císař, když do místnosti vejde vyšetřovatel a lékaři odchází. „Veliteli Larhame.“

„Císaři imperátore. Musím Vám sdělit, že přesah této záležitosti je větší, než je přijatelné.“

„Nejprve, co ten Rogerios? Ten majitel klubu.“

„K prodeji narkotik měl licenci. Není důvod zasahovat. Nebyl do toho zapojen a dokonce nechal zabít distributora šarlatýnu, který se tam, kdysi objevil.“

„Veliteli, je pravda, co se říká o té nové verzi šarlatýnu?“ velitel zprvu mlčí. „Veliteli?“

„Ano, císaři, obávám se, že to pravda je. Ještě provedeme vlastní testy v kontrolovaném prostředí, ale pokud se to potvrdí, budeme stát tváří tvář extrémnímu nebezpečí, které může výrazně zvrátit řadu našich pokroků z minulých let.“

„Jeden jediný. Stačil jen jeden jediný, že?“ vyšetřovatel přikyvuje. „Kolik jich tam zemřelo?“

„Podle všeho tam zemřelo asi deset policistů a dalších deset zaměstnanců, pracovníků a úředníků stanice. Stanice utrpěla masivní poškození a musela být zničena. Oficiálně uvádíme, že došlo k výbuchu plynu, ve skutečnosti byla použita trhavina. Tedy, hned jakmile došlo ke shromáždění vzorků. Ještě jedna věc. Podle našeho vyšetřování byl ten distributor Francouz.“

„Francouz,“ odfrkne si císař. „Nějaká pomsta za porážku Atlantidy?“

„Císaři, ten distributor byl Francouz,“ zopakuje vyšetřovatel a císaři to dojde.

„Snad nechcete říct…“ vyšetřovatel přikývne. „Průběžně mě informujte,“ nařídí císař a odchází.

Opět navštěvuje pokoje zasažených obětí, mluví s jejich rodinami, objímá plačící rodiče i další příbuzné, hodiny a hodiny se s nimi baví o životech jejich milovaných, o tom, co budou dál dělat, ujišťuje je o plné podpoře a zůstává tam i v těch strašných momentech, kdy se začínají u polomrtvých obětí projevovat první symptomy.

Prudké zrychlení tepu, zvýšení tlaku, nadbytečná produkce hormonů, křeče, křičení, nadávky, vztek, snaha vytrhnout se z pout, ale nikdy to netrvá příliš dlouho. Vždy lékaři rychle podají neurotoxin, který ukončí trápení obětí i jejich rodiny. I císař při tom truchlí a doufá, že už se tohle nikdy nestane.