Z letního horka

Pod mým oknem se slévají zurčící potůčky lidských kroků do jediného valčíkového, či obkročákového víru. Vře to tam a burácí, občas nad povrch štěkne výstřel ostrého hlasu nesoucího to či jiné neslušné slovo.

Pod mým oknem je plenta podobná té, která zahaluje Kaabu a z pod ní se ten lomoz a cinkot a tlumené debaty a hlučné nadávání šíří po celé ulici.

Pod mým oknem není takové ukrutné horko jako uvnitř. Slunce se pomalu schovalo a lehký vánek zvedá prach, výfukové plyny, pozemní ozón - ten vřelý dech města do očí a do dechu.

Pod mým oknem jsem já a směřuji k tomu oltáři, kde okouzlující Vlastička celebruje přijímání pod obojí (žlutou a bílou) pro všechny národy, pohlaví, rasy i náboženství. Poklekám a přijímám zchlazení aspoň jednoho z žárů, které mě spalují...

   31.8.2018