Anotace: „Láska, která přežila věky, nepotřebuje slova. Jen srdce, které si vzpomene.“
Vstoupíš sem s vědomím absolutní, nepodmíněné lásky, přímo do bolesti poznání,
že tady není. Že tě nikdy nikdo nepřijme, neuvidí, nebude milovat doopravdy.
Že když někdo říká miluji tě, miluje jen obraz a představy, které nenaplníš,
protože nejsou skutečné.
Naučíš se předstírat, že to nevadí, že to nebolí, že to co dostáváš stačí.
Rozhodneš se, že ty přesto budeš dávat vše, jenže jednoho dne přijde vyčerpání,
a ty už nemáš, co bys dal, protože skutečná je tady jen bolest.
Musíš se pustit touhy a představy, že v iluzi můžeš najít něco, co by za to stálo.
A smířit se s tím, že jsi sám.
Podívej se jiným směrem. Zvedni svůj pohled vzhůru.
Překroč iluzi a nadechni se Láskou v jedinou Pravdu.
Ty ruce, které tě drží, tu byly vždy. A jsou skutečné...
Gary Isaacs
Milá Son, stačí mi první část Tvé úvahy, o cestě k poznání a smíření se s tím, že člověk je spíše sám... Moc pěkně napsáno! Děkuji :-)
18.04.2025 20:07:30 | Helen Mum
moc ti dekuju, milá Helen! ale... bez té druhé části by to nebylo celé a nemělo by to smysl... ani to není pravdivé, vždyť i oddělenost je jen iluze... je to iluze mysli, co nás tak bolí, a díky které se mění rovina/stav vědomí ve kterém se zrovna nacházíme a vztahujeme ke světu... měj moc hezký den:)*
19.04.2025 06:33:04 | Sonador
Děkuji velmi za Tvou odpověď, milá Son, souhlasím se vším, co jsi napsala... báseň mě oslovila... možná jsem včera byla naladěna spíše jen na tu první část, omlouvám se, prosím :-) Jsi laskavý člověk, Son, a též Ti přeji moc hezké dny, děkuji :-)
19.04.2025 13:10:25 | Helen Mum