Stromy

U nás na nábřeží kolem řeky právě umírá alej javorů. Stromy tam stojí už mnoho let, za tu dobu dorostly do košaté výšky, ale taky už nejsou ohebné ve větru jako zamlada, kořeny mají uvolněné a proto musejí být pokáceny, protože by svým neohlášeným pádem, ať už větve nebo celého stromu, mohly způsobit neštěstí. Ty nejvíc nebezpečné už tam leží a jejich život byl ukončen. Je to škoda, ale takový je koloběh přírody. Jen pár metrů od této staré aleje už rostou mladé stromky, které časem ty pokácené nahradí, ale to bude až za pár let. Každopádně je dobře, že starou nemocnou zeleň nahradí nová a nezůstanou tam jen smutné pařezy.

Někdo moudrý napsal tato slova a já myslím, že se sem docela dobře hodí:

„Stromy jsou ušlechtilé nádoby, plné energie, léčivé síly, zkušeností i životních příběhů, s velkou dávkou trpělivosti. Žijí tu s námi, pozorují tento svět a také nás, už stovky let. To my, lidské bytosti, stále více ztrácíme schopnost vnímat přírodu kolem nás a dnes už i sami sebe! Stále se za něčím ženeme, a když toho dosáhneme, pospícháme zase dál… a tak to jde stále dokola. Není nutno nikam spěchat, a stromy to vědí. Prožívají svůj život v harmonii se svým okolím a celým světem, každý den. Začněme se od nich učit a používat více citu a lásky ve všem, co činíme. Budeme překvapeni, kolik problémů, i zdravotních, tím vyřešíme.“