Zrzečka

Povylezla a dala se na dlouhou cestu do vesnice. V lese byl v tuhle dobu klid a mír. Sem tam zašustilo nějaké menší zvíře, ale to jí netrápilo.

Šla obvyklou cestou na oblíbené místo. Děti nechala doma, ale oni už se umí postarat a počkají. Brzo se vrátí s jídlem.

Už jen dva tři stomy a je tam. Vklouzla do vesnice. Tam takový klid nebyl, ale pořád to nebylo tak hrozné.

Nepozorovaně se schovala za košík a zamířila si to mezi kurník a králíkárnu. Nemohla se rozhodnout. Nekonec si vybrala špatně zavřenou králíkárnu. Budou si myslet, že utekl. Vrhla se na něj, jak nejtišeji uměla. Ale oni na ní čekali. Chytli jí dřív, než mohla něco udělat.

Zavřeli jí do klece. Vyhrožovali jí. Nadávali jí. Házeli po ní kamenama. Jen děti se zdály milejší. Chodili se na ní koukat každou chvíli. Kluk a holka. Zajímala je. Rodiče je pak zahnali zpátky domů.

Postupně se setmělo a ona se bála o své děti. Určitě už je našli. Určitě na ně budou zlí. Celou noc takhle přemýšlela. První sluneční paprsky jí probraly. Uslyšela šustnutí a už se bála, že je to její konec. Přišlo dítě. Ta holka. Chvíli na ní koukala. Potom otevřela klec a pustila jí ven. Než stihla utéct, dala jí jednoho králíka.

Byla ráda. Vydala se k potoku a po proudu zpět domů. Kousek za městem se otočila. Viděla klenutí most a právě vycházející slunce zahalené mlhou. Mlhu měla ráda. Dobře se v ní chovávalo. Pozorovala. Vlastně je to tu docela pěkné. Uslyšela hlasy. Snad se dětem nic nestalo. Napila se a pokračovala.

Po nějaké chvíli přišla k noře. Strčila dovnitř čumák a ucítila, že všichni jsou uvnitř. Vlezla dovnitř i se svým úlovkem. Děti jí nadšeně vítaly. Teď jí čekala hostina a pak zasloužený odpočinek. Po další nebezpečné noci.

Lištička.