Ráno

    Den mžoural a nechtělo se mu vstávat. A místo slz mu po tvářích stékala

oranžová šťáva. Šípek se rmoutil nad svou pichlavou něžností,

nad nepoddajnosti - nucenou a marnou, nad kyselosti, kterou absorboval

s jarními třešňovými vodami, červenými od hlíny. Rozpustilý a bezcitný

horký vánek se od něj táhl jako pavučina. Zamračí se a je znechucený.

Buď vítr, nebo šípky, bez mrknutí, s rozplývajícím se pohledem čekající,

až slunce ostřím svého paprsku naplní je medem tepla.

   A ráno se probudilo. Z lesa se vytrhla šedivá kápě sladkého předjitřního

spánku. A ptáci najednou začali zpívat, klábosit o osudech, o létajícím letním

 životě...

   Kdo jiný než ptáci by to měl posoudit. Vždyť jsou okřídlení.

Foto: Tomcat 12.07.24 05:18