Peníze znamenají dnes úplně všechno. Nebo ne?

Vyučil se jako soustružník. Konkrétně ve čtyřletém oboru s maturitou. Na čerstvého absolventa byl poměrně ambiciózní. Několik let pracoval u svého známého. O něco později, si pronajal dílnu se strojním vybavením a začal podnikat. Začátky nebyly vůbec jednoduché, ale jeho šikovnost, příznivé ceny a spolehlivost, mu otevíraly dveře, ke stále většímu počtu zákazníků. A živnost vzkvétala. Byť se z něj během pěti let stal solidně zajištěný muž, nakonec mu materiální zajištění mnoho štěstí ve vztahu s partnerkou, nezajistilo.

Práci v dílně obětoval veškerý možný čas, což denně obnášelo i dvanáct hodin, včetně sobot. Ve svých 27 letech se stal majitelem činžovního bytu o výměře 150 metrů čtverečních, který kompletně a nákladně, zrekonstruoval. Celková investice do rekonstrukce bytu činila 1 000 000 Kč. Také si pořídil vůz za bezmála 600 000,-Kč.
Do dílny angažoval pět zaměstnanců. V době, kdy byl nucen setrvat doma, zůstával zcela osamocen.

Začal si samotu uvědomovat. Svým zaměstnancům postupně více důvěřoval a začal trávit více času i mimo domov. Na jedné z diskoték poznal sympatickou ženu ve věku okolo třiceti let. V následujících měsících se zvyšoval počet jejich schůzek. Bylo jim spolu dobře. Uplynul rok od jejich seznámení. V nabídce k uzavření manželství nezabránila muži ani skutečnost, že žena měla ze svého prvního vztahu desetiletou dceru. Dcera nového tatínka akceptovala a ten ji zahrnoval dary. Mimo nadstandardně vybavený dětský pokoj dostala kvalitní telefon, notebook.
Čas běžel neúprosně a muž po zhruba tříletém manželství zatoužil po vlastním dítěti. A po jisté době se stal otcem chlapce. Muž byl nadšený, o chlapce se v rámci možností staral. V práci dělal vše proto, aby denně nekončil později, než v 17 hod. Záleželo mu na tom, aby si s chlapcem užil jejich společné chvíle.
Oběma manželům bylo okolo třiceti let a jejich život jel podle pomyslného „jízdního řádu“.
Jakmile byly chlapci tři roky, začala rodina dvakrát ročně jezdit na zahraniční dovolené.
Vše bylo téměř idylické. Jen chlapec byl na otci velmi závislý. Často, ihned po jeho příchodu domů na něj chlapec skočil a vydržel dlouhé desítky minut na otci doslova viset. Otec si s chlapcem neúnavně hrál, rovněž mu před spaním četl pohádky.

Manželka ráda chodila s mladšími „kamarádkami“ na kávu. Chtěla také chodit na diskotéky, aby si něco ještě užila. Ovšem načasování těchto jejich kratochvíli nemohlo přijít v méně vhodnou dobu. Probíhal rok 2010 a pokračující recese způsobila také úbytek zakázek v oboru, v němž působil její manžel. Muž musel propustit dva z pěti zaměstnanců a byl znovu nucen v práci trávit celé dny i večery.

Během dámských jízd, probíhajících zejména v bytě vdané ženy, vedly přítomné dívky nejrůznější řeči. Obvyklý obdiv jejího krásně zařízeného bytu i prostorné šatny s desítkami nejrůznějších značkových oděvů, vystřídalo vtipkování na adresu muže, kterého si vzala.
„Vždyť to je obyčejný zámečník, nebo co vlastně je“, žertovala jedna přes druhou, když byly v povznesené náladě.

„Co z něho máš, když celé dny není doma? Musíš, holka začít žít! Víš co tam venku je krásných chlapů?“ nepokrytě rozdávaly své rozumy své starší kamarádce.

Po čase manželka nastoupila na pozici asistentky v jedné firmě. Konečně se mohla realizovat.
Pozornost své manželky si musel živnostník „kupovat“, snad proto ji zakoupil nový vůz.
Nejinak tomu bylo i v případě výročí jejich svatby. Tentokrát se jednalo, o statistikami uváděný „krizový“ sedmý rok od doby, kdy svůj svazek potvrdili manželským slibem. Muž nechtěl ponechat nic náhodě a proto, zajistil u majitele firmy, v níž manželka pracovala, předběžný termín jejich společné (utajené) dovolené.

S úsměvem dorazil okolo sedmnácté hodiny domů.
„Milá, mám pro tebe úžasný dárek!“ naléhavě sděloval a podával jí pět prospektů, na nichž byly vyobrazeny nádherné pláže.
„Já ale nedostanu dovolenou! Víš, kolik máme teď práce?“ sdělila žena.
„Už jsem ti volno zařídil u tvého šéfa!“ radostně dodal muž.
Žena, aniž by si prohlédla prospekty, hleděla na muže nechápavě. Po chvíli však nahlas řekla:

„ To se mám dívat celý týden na ten tvůj hnusný ksicht?! To nikdy! Hnusíš se mi!“, zakřičela a odešla.

Uplynul týden a muž po svém návratu z práce, nalezl svůj byt zcela prázdný, bez vybavení, elektroniky, spotřebičů i nábytku. Na jediném, zbylém kousku nábytku (malém květinovém stolečku) byl lístek s textem:

„ Nehledej nás. Papíry od soudu s návrhem o rozvod dostaneš do dvou měsíců!!“

Co dodat?