Iluze, nebo láska?

Třesou se mi ruce a tak to nechám na tiskárně.

Nikdy jsem nevěřil v nebe. Teď v něj sice taky nevěřím, ale jsem rád, že mi poslalo na zem andílka, kterého miluju a nemohu s ním být.



Měl jsem to chápat a předvídat. Už to chápu, ale je pozdě. Je pozdě na cokoliv. Zamilovat se, bylo pro mě těžké, ale zvládl jsem to dvakrát. Ani jednou to nevyšlo. To „poprvé“ za sebou zanechalo více, než dvacet let společného života se ženou, nesplacenou hypotéku na dům a dvě téměř dospělé děti.



To „podruhé“ za sebou nechává trpkost a bolavou vzpomínku na všechno krásné co mohlo být a nikdy nebude. Ano vzpomínku. Zní to divně, já vím. Jednou jeden moudrý člověk kdysi dávno napsal: „ Je nutné pochopit rozdíl mezi fikcí a skutečností.“ Jmenoval se Paul Brunton. Nechápal jsem tu fikci a nechápal jsem slovo láska. Už to chápu.



Nejhorší je, že když tě život nebaví a všechno ti leze na nervy, tak se jdeš někam schovat, kde se ten kolotoč zastaví a ty se cítíš líp. Když jsem byl s tebou, cítil jsem se líp. Včera toho bylo hodně, co se stalo a co mě tlačilo k zemi. Nakonec jsem se dozvěděl, že to, co jsem si namlouval, je vlastně doopravdy jenom iluze, která se ztratila a nechala mě spadnout z toho růžového oblaku na tvrdou zem. To mě úplně pohltilo a mučí mě to. Ta naděje, že mě miluješ, zmizela a já jsem nechtěl, abys mě viděla tak slabého a bezmocného. Proto jsem odešel.



Mám strach z toho, že až si uvědomím, že bez tebe nemohu být, tak tě ztratím úplně. Že se rozplyneš, jako ten růžový oblak iluze lásky. Myslím si, že nejcitlivěji býváme zraněni těmi, bez nichž si nedovedeme svůj život v plném rozsahu představit. A já s tebou v září na škole nebudu. Až se odstěhuju někam hodně daleko, tak za sebou nechám ten pocit, že jsem si vymyslel příliš krásný příběh, který nikdy neskončí, protože vlastně skončil už dávno před tím, než začal.



Nemohu milovat někoho, tak mladého, jako jsi ty. Pochopil jsem to stejně, jako ty jsi to pochopila a smála se rozpustile mé touze. Nejhorší, co může potom chlap slyšet, je věta o tom, že můžeme být kamarádi! Bojím se mít za kamarádku andílka.



Proto je lepší zapomenout. Hned.