Voyer na houbách

Svlékal ji pohledem. Musel jí vyprávět něco obzvláště zábavného, protože se na něj neustále usmívala, až smála. Její smích, natož jeho příběh, jsem ale neslyšel. Seděl jsem tiše ve křoví mezi hříbky a z dálky dvojici sledoval malým kapesním dalekohledem od doby, co přišli. Měli s sebou dvě sklenice, lahev šumivého vína, červenou deku a dobrou náladu. Prostřeli si na neveliké mýtině uprostřed lesa, na místě, kam běžně chodí srnci v říji.

Teď již měli lahev dopitou a alkohol vystoupal do hlavy. Rychlý polibek následoval další, delší a za chvíli vzduchem létalo oblečení. Zpěv ptáků a šumění listí ve větru zanedlouho prolomilo vzrušené sténání. Rajská hudba. Sledoval jsem, jak se její tělo napíná a prohýbá v orgasmickém rytmu. Sluneční paprsky, které prosvěcovaly mezi stromy, hrály na její nahé hrudi stínovou hru.

Netrvalo to dlouho a bylo po všem. Po uvolňujícím zážitku začali sbírat svršky, které předtím poházeli kolem sebe a beze slov za pár chvil odešli stezkou vyšlapanou lesní zvěři.

Vydal jsem se s prázdným košíkem na houby domů.

„A kde máš ty houby?“ zeptala se Marcela poté, co jsem se vrátil s nepořízenou.

S pokrčenými rameny jsem ji odpověděl prosté „Nerostou.“