O nezbedne kurtizane
Anotace: Příběh jako by z oka vypadnul mlade basnirce
Na paloucku vysedavala den co den zhyrala a nezbedna kurtizana s pomnenkovyma očima a pomerančovou stuhou. Objevila v sobě stopove množství talentu pro psaní básniček a lechtivych pohádek.
Mela tak dlouhe rasy, že ji splyvaly s oblohou dlouhodechych trasni a spiralek obihajicich tu malou planetku na které ziji všechny ty pohádkové bytosti bez zlosti. Čím dal více se zamilovala do vůně jara a toho mladého rastafariance co si tak často hrál v domě pro panenky a velke zlobive deti.
Ta kurtizana mela v oblibě zeleny inkoust a zlatave zazloutle listy, že kterých dělala svitky a psala dlouhe a vasnive dopisy svým milencum a markýzy jehož srdce pro ni byla ta nejtajuplnejsi kořist. Kdyby jej jen jednou zapomněl u ni v kline byla by celá rozjinena a nechala by svou rukavicku v proudu dlouhých stenani a rozkosne jiterne energie fletnovych prstu.
Komentáře (0)