Společná cesta

Seděli vedle sebe. Tak blízko si od té akce nebyli. Přestože celou dobu vedli vášnivou konverzaci, teď se oba odmlčeli. Ona se červenala, on se usmíval. Položila mu hlavu na rameno. Lehce se zachvěl, ale neucukl.

Co na něm viděla? Nebyl ani nějak moc hezký, ani chytrý, ale měla ho moc ráda. Něčím ji přitahoval… Ale čím?

Chytil ji za ruku. Zvedla hlavu. Jejich pohledy se setkaly. Zjistil, jak krásné má oči. Nikdy si je pořádně neprohlédl. Čokoládově hnědé. Na takové oči se nezapomíná. Naklonil se k ní. Stále si upřeně hleděli do očí. Teď už si byli tak blízko. Tak blízko…

“Jízdenky, prosím!” přerušil jejich chvilku průvodčí. Začervenali se a začali zbrkle hledat jízdenky.