Koktejl

Otevřu bar a ze všech alkoholů, co tam mám, namíchám ten nejkouzelnější koktejl na světě.
Hlavní složkou budem‘ Ty a já. 
Společně si tam tak budeme hovět na dně široké sklenky se silným dnem a obě tekutiny budou jedna druhé malovat kouzelné obrazy plné fantazie.
Já trochu hořká, Ty spíš sladší, se budeme prolínat ve vášnivém tanci, částice na částici. 
K tanci nám zahrají kostky ledu, které budou naším žárem ztrácet ostré hrany, 
budou kulaté a ještě menší, až se nakonec úplně ztratí.
Soukromí nám zajistí lehký opar zvenku na skle, jak si tak budeme tiše dýchat a splývat v jedno.
Dotykem něžné ruky se sklenka trochu zahřeje, sklenka v ruce je něžné hnízdo pro osamělé duše, 
stočené do klubíčka jako dvě malé lišky.
Zakroužení zápěstí dodá vášeň, abychom se ztratili jeden druhému v nekonečném víru, 
dokud na patře nezesládnou kapky usrknuté rozkoše.

Až do dna, lásko.