Sladkobol před soumrakem

2015

Místnost naplňoval onen úžasný bol, co svírá srdce, když vzdycháme nad dávnou vzpomínkou.

Byl tichý, nedal o sobě znát, ale jeho přítomnost byla zřejmá… Nevnímat jej by bylo jako nevšímat si tónů piána, které vyplňují ztichlou krajinu. Byl jako parfém, jež spočívá na tepajícím místě mého krku.

Paprsky dopadaly otevřenými okny na rovné i svislé povrchy. Suché listí na podlaze díky vánku pobíhalo z rohu do rohu, jako by se bálo, že ho sluneční zář spálí na popel. Záclony se díky světlu i vánku s vůní jablek a skořice, který dovnitř proudil otevřeným oknem, zdály mléčné a hebké - jako hedvábí klouzající po nahém těle. Mrtvé růže ve váze, z níž výheň i chlad dávno spálily životodárnou kapalinu, vrhaly dlouhé stíny na holé zdi. Byly pomíjivou připomínkou neustálých vln konců a počátků.

V okně bylo možné spatřit slunce, jak se tiše noří do vln červánků, které zpívají ukolébavku o zářných i ponurých zítřcích. Ona barva západu připomínala plameny sežehávající okolní modř s bělostným pokryvem; zbyl z nich nakonec jen pouhý opar. Ten se snášel k zemi jako déšť a zlehka halil horizont.

Rovněž křídla letících ptáků žhnula plamenem a peří z větví obnažujících se stromů půvabně dopadalo na jezerní plošinu.

Usínající slunce si přálo vzdát hold obrazu, jež nevědomky obtiskovalo do mysli jediného pozorovatele.

Mému oku se to jevilo jako sen.

Všechno bylo vzájemně propojeno, sjednoceno… jako těla milenců, jež svými smysly okusili kouzlo a krásu života, jeho zrod i bujnost.

Pohled na zavírající se oko boží probouzel v mém nitru pokoru a vědomí, že osud řídí a určuje naše cíle a že chtíč nás sice svádí na zcestí, ale rovněž je kořením každodennosti a neustálého koloběhu. Bez něj by vytrvalost nebyla hodna svého významu. Nebýt chtíče, lidstvo by nikdy nepoznalo rozkoš a touhu tak silnou, tak mocnou, jako by nechalo bouři vtančit do pokoje a nestrachovalo se, jaké následky zanechají její kroky.

V očích se mi zrcadlil ten skvost, ten zázrak - to spojení citů, které nás dělá lidmi -, však srdce pukalo a krvácelo, sténalo nad ztrátou...

Další konec, další setmění našich zářných dní.

Jak steskné myšlenky v nás budí soumrak a snění…

// https://www.youtube.com/watch?v=9j2gOHt9pI8&ab_channel=TV%26FilmTracks88