BEZPROSTŘEDNĚ...

 

 

Ve třetím pokoji, v něm dnes stojím a vím, že právě tady tě najdu.

Vždycky tu jsi. A vždycky už mezi dveřmi pohladíš -  někdy očima, jindy úsměvem.

Ale nikdy nedodáš: „Jsem rád, že jsi přišla…“

Raději se neptám, proč. A neptám se ani sebe, jestli mi to vadí. Prostě si jen přisednu…

Naučil sis mne na klín, máš rád blízkost.

A ani já s ní nemám problém, krásně mi voníš, přitahuješ.

Asi proto, že mnohem víc než stehna vzrušují tě myšlenky – a to se mi líbí!

Proto si tě tak často hledám - a s tebou i náš třetí pokoj,

o kterém mám tak jasnou představu až v ní vlastně tápu…

„Zvláštní, že mít jasno někdy připraví člověka o jistotu..."

 

Tuším, že se ti líbí, jak uvažuji.

Že nebojím se rozebrat cokoli, co mne zaujme, do nejmenších detailů,

i když předem vůbec není jasné, zda budu schopna to zas složit nějak smysluplně dohromady.

Tak mě napadá – kdy my dva se spolu vsadíme, že i ze čtverce ti svou logikou zvládnu udělat kruh?

Ale asi se nedočkám, dobře víš, že vsázet se s někým, kdo své závěry umanutě opírá o cokoli jiného než o vědecké poznatky, je nesmysl.

Přesto jdeš se mnou vždycky do debaty. A bavíš se. Ale ne na můj účet, bavíš se tím, jak si v svých teoriích tvořím vlastní svět, ve kterém všechno je možné. Protože má mysl je svobodná, nesvázaná. Jednoduše věřím – i tomu, co neobsáhnu, když v tom vidím smysl. A naopak – v čem smysl nevidím, o tom mne nikdo nepřesvědčí!

 

Někdy nade mnou kroutíš hlavou, ale neměl bys. Protože to bys s ní musel kroutit pro jistotu i nad všemi hypotézami, co předběhly svou dobu, aby to bylo fér...troufneš si?

Nebo se jednoduše spokojíš s tím, že i když se ti někdy zdám divnější než jiní, budeš mne mít i přesto pořád rád – a vlastně – třeba o to víc?:-)