Včera ráno jsem tě viděl v zrcadle měsíčního světla. Tebe, mou modrou představu
v chladném hedvábí, v odstínu fugy a odevzdanosti v opálové vodě snů.
Ve vzduchu pokoje rezonujícím v sametových paprscích svítání,
když onyxové zrcadlo vydechuje vůni tvého jména vepsaného do bílých písků,
v nokturnu zapomenutých bledých obzorů.
Vytvořeno AI