Mé kroky se rozplývají v loužích neodhaleného deště, ruce hledají slunce
a jeho nepřítomnost mě nutí toulat se v říši barev tvých fotografií.
Jsem slzou na zapomenutém obrazu, blouděním ve vůni osamělého nadiru
tvých zatmění, svítání, západů slunce a měsíce. Vždyť stále jsem tvými myriádami
hvězd, origami paprsků smutku a tvůj ztracený dílek puzzle.
A ty jsi má kresba ve větru, vzpomínka na zmatený listopad.
Vytvořeno AI