Všední dny

Dívka ve vytahaném starém tričku a šortkách sebou znuděně plácla do sedadla kopilota a natáhla si nohy na palubní desku. Chvíli si prohlížela své pohodlné vybledlé tenisky, a pak se pár minut jen tak dívala ven z lodi. Pohled na tisíce hvězd a vzdálené mlhoviny z kokpitu vesmírného náklaďáku ji jako malou velice fascinoval, ale teď po letech už jí šíleně zevšedněl. Kolik dní nebo nocí strávila sledováním hvězd a temnoty kolem? Kdyby nebyly na palubě lodi časoměry, nemohla by ani den a noc rozlišit, a nemohla by si utvořit představu, že od jejího vlastního narození uběhlo patnáct let. Jako malá nevěděla, co je to rok a den, dokud jí otec nepovyprávěl o původní lidské planetě.

S otráveným výrazem si povzdechla. Položila na okamžik nohy zpět na zem, aby mohla jednou rukou dosáhnout ke stropu nad přední průzor. Nešetrným rychlým pohybem odtamtud odklopila velkou plochou obrazovku a stiskla jedno z tlačítek dole na desce. Mezitím, co počítač s bohatou zásobou videoher pro její dlouhé chvíle startoval, zavrtala se zpět do křesla a zaklonila si opěradlo do pohodlné polohy. Vrátila nahoru chodidla a usmála se při slastném uvědomění, že zbývá už jen šest všedních dní. Od nešťastné smrti její matky, k níž došlo krátce po dceřině narození, se svým pracujícím otcem cestuje galaxií. Její dosavadní život byl velmi osamělý, jelikož nikdy blíže nepoznala žádného jiného člověka. Nyní spolu navštíví už jen tři planety a na každé z nich se zdrží jen krátce, jako vždy. Na té první bude do lodě naložen obvyklý náklad stavebních surovin, na druhé pak vyložen a na té třetí... tam se na dlouhou dobu rozloučí s otcem a započne nový život. Konečně pozná spoustu mladých lidí a najde si vytoužené přátele.