Mozaika, IX.: Slib

To místo není nijak okázalé, a přesto v celé nehostinné krajině, kde se nachází, velmi vyčnívá. Vůbec tam nezapadá. Je neobvyklého rázu oproti všemu v jeho okolí. Není daleko od civilizace, nejbližší buňky nejsou dál, jak půl kilometru, a přesto je tak zvláštní. Je to místo, které je všem na dohled, každý den ho místní vidí, a přesto ho moc nenavštěvují. Kruhová bílá zídka, nezdobená, ale decentní, jejíž prostor vyplňuje měděný písek, prach a kamení. Místu vévodí pěticí žulových náhrobků dokonale srovnaných vedle sebe. K nim upíná zrak přicházející mladík, který už toto místo párkrát navštívil, ale většinou jen při zvláštních příležitostech. Nyní je však zde, aby naplnil slib, který dal. Nemá moc času, nemůže se zdržovat, ale taky to nehodlá uspěchat, a už vůbec ne odbít.

Dojde ke klenuté bráně s vyrytým nápisem. Všem průkopníkům. Krátce si ho prohlíží, a poté projde bránou, aby vstoupil na prostranství s náhrobky. Přemýšlí při tom, kolik tisíc let, nebo spíše desítky tisíc let bude trvat, než tu cokoliv vyroste, než se tu vůbec bude dát dýchat. A zda tu i po tisících let toto místo bude. Jen v duchu tajně doufá, že přečká tu dobu, že bude navždy památníkem na začátek toho všeho, co se tu stalo, a co se tu děje. Pět náhrobků, které jsou vedle sebe. Žádný z nich nevyčnívá, protože každý z nich byl stejným hrdinou. Prochází před nimi a čte jména a data.

Lgt. Hans Thiersen, operační a konstrukční specialista, 16. 1. 1759 – 23. 4. 1800.

Lgt. Sofia Laskarina, navigátorka a počítačová specialistka, 7. 5. 1761 – 25. 4. 1800.

Cnt. Ingvar Walden, komunikační specialista, 4. 11. 1755 – 24. 4. 1800.

Trx. Valerian Dukas, operační velitel, 23. 3. 1750 – 26. 4. 1800.

Lgt. Waldemar Warren, zástupce velitele a topograf, 20. 6. 1762 – 25. 4. 1800.

Právě k hrobu posledního jmenovaného přichází ten mladík. Byl mezi prvními pěti. Před sto lety. Jeho praděd. A nyní tam stojí, aby splnil slib, který dal. Aby naplnil poblázněné a absurdní poslední přání Waldemara Warrena, které jeho praděd vznesl, než opustil Zem. Nedokáže si představit, co si tehdy myslel. Každý věděl, že se z té mise nevrátí živý, ale každý taky věděl, že mise dopadne úspěšně, že položí základy toho, co zde nyní pomalu roste. Základy toho, že cesty sem už nejsou cesty jednosměrné. A ani, že cesta, kterou on sám právě absolvuje, nebude cesta smrti. Že jeho pravnuk bude moci cestovat, aniž by smrt byla konečnou stanicí této jeho cesty.

Mladík přistoupí k hrobu a poklekne před ním. Přitom před náhrobek pokládá malou průhlednou, zašroubovanou sklenici. Ta je zpola plná. Uvnitř je směs žlutých a šedivých kamínků, prachu a vody. Na nádobě je značení, lístek s nápisem Europa, 1. 7. 1900. Toho dne nabral tento vzorek ze spodních vrstev ledových oceánů Europy a další měsíce cestoval na důležité setkání na Marsu, a na splnění neméně důležitého poslání naplnit poslední vůli svého praděda. Kousek za sebou však zpozoruje stín a vstane. Trochu se polekal, ale nemá se tu čeho bát.

Zaskočen je teprve v momentě, když pozná, kdo tam stojí. Hluboce se ukloní bohocísaři, který k němu přistoupí blíže. Vlastně se postaví hned vedle něho a uznale pokyvuje. „Omlouvám se, císaři Manuely. Snad jste mě nehledal kvůli poradě?“

„Kdepak. Ještě nezačala, ale guvernér mi řekl, kde jste, a měl jsem za to, že by bylo vhodné, abych to tu navštívil. Zatím jsem tak učinil jen dvakrát a vždy na nějaká výročí, když kolem toho byl poprask. Takhle, v klidu, v tichu, v míru, jsem tu ještě nebyl,“ řekne mladíkův vrstevník. „Měl jsem si na ně udělat čas. Kde by lidstvo bylo bez lidí, jako jsou oni? Ještě někde na stromech.“

„Expedici nařídil Váš prapraděd, takže…“

„Ale Váš praděd ji vykonal. Nezáleží na tom, kdo co nařídil, ale kdo co dokázal. Co to je?“

„Tohle je z Europy. Poslední vůle praděda byla, že až bude na Marsu pohřben, chce, aby jednou bylo na jeho hrob položeno něco z dalšího světa, který obydlíme. Splnil jsem slib a přinesl vodu a horniny z Europy.“

Císař se pousměje. „Půjdeme?“ a mladík přikývne. „Tak povídejte. Jaká je situace na Europě? Sotva si udržím přehled o situaci v Evropě,“ poznámka mladíka rozesměje.

„Situace je přehledná. Přeci jen třicet lidí na Europě je něco jiného, než tři miliardy v Evropě.“