Mozaika 3, IV.: Nový svět

Probouzím se. Připadám si trochu zmatený, ale tak to bývá obvykle. Jsem uklidněn, když, sice rozmazaně, ale přeci jen vidím Beku, jak sedí u stolku a něco píše. Pootočí se a s pozdravem se usměje. Já se taky pokouším o úsměv, i když jsem trochu zmatlaný z toho, jak vyprchává hibernační kapalina. Začíná se mi zvedat žaludek a Beka si to uvědomí. Rychle podá kbelík, do kterého zvracím modrou břečku. Trvá to, ale jinak to nejde. Když konečně přestanu, Beka mi podává sušenku, abych se probudil. Jen, co jí rozbalím, tak si všimnu, že Ed je pryč. Sedačka je prázdná, a není tam ani oblek.

„Kde je Ed?“ zeptám se a Rebeka odpoví, že šel provést první průzkum v okolí, protože přistání přineslo poměrně velké překvapení. „Jaké?“ a Rebeka se opět usměje a pokyne k oknu. Zkřehlý a s bolavými klouby i hlavou, se odpásám ze sedačky a držíc se za různá madla, dojdu k oknu.

Z průzoru okna vidím led. Všude jen led. Nic jiného, než led. Ani ne sníh, jen led, který obklopuje hornaté pahorky, na kterých náš modul přistál. Na desítky kilometrů daleko není nic, kromě nás a Eduarda, který u okraje ledu umisťuje robota na vzorky. Barva oblohy se střídá. Šedivá a béžová, jak se od ní odrážejí paprsky zdejších hvězd. Ukazuje se, že prvotní odhad této planety byl špatný, ale to neznamená, že bude neužitečná. Pořád to může být těžařská kolonie.

„Jaké máme zprávy o stavu planety? Mám na mysli prvotní analýzu.“

„Dobré a špatné zprávy. Dobrá je, že slapový efekt nepůsobí, ale i když není planeta zaháknutá, den tu trvá sto dní. Trochu jako naše póly. Teplota okolí je pět, až deset stupňů pod nulou. Atmosféra stíní záření, ale taky je neobyvatelná a vyvolala paradoxní skleníkový efekt.“

„Nedostává se sem skoro žádné teplo, že?“ Beka přikývne. „A neobyvatelnost atmosféry?“ ptám se a vidím, jak se Eduard vrací. Rebeka mi pošle aktualizaci dat do příručního počítače. „To je vtip?“ kroutí hlavou. „Tohle je louhová planeta? Nesmysl. Teplota tání je 318 stupňů a tady mrzne.“

„Nejspíše jde o sloučeninu, kterou zatím nemáme prozkoumanou, ale jsou tu kapky louhu ve vzduchu,“ ozve se pronikavé pípání a Eduard vstupuje do přechodové komory, kde je očištěn řadou chemických směsí a nakonec i vodou. „Pokud jde o tlak, tak ten je jen o málo vyšší, než na Zemi. Nic…“ dveře se rozrazí a vidíme Eduarda, který se usmívá od ucha k uchu a pozdraví mě.

„Dobře, že si vzhůru, tohle Vám musím říct!“ zvolá nadšeně a rychle zavře dveře. Při tom si sundává kombinézu. „Tomu neuvěříte!“ pokračuje. „Provedl jsem prvotní analýzu toho ledu. To není zmrzlá voda. Je to zmrzlá těžká voda s vysokou koncentrací He-3.“

„Jak vysokou?“ vyhrkneme s Rebekou ve stejnou chvíli.

„Dva tisíce na miliardu!“ zůstaneme jako opaření. Tahle planeta musela mít, kdysi mnohem tenčí atmosféru, jinak by tohle nebylo možné. Jen kroutíme hlavou, zatímco Eduard se dál usmívá a ukazuje nám výsledky. Testy provedl třikrát a vždy mu vyšlo okolo dvou tisíc na miliardu. Čtyřicetkrát víc, než v nejlepších oblastech Měsíce a desetkrát víc, než při nejlepším zpracování na Saturnu a Jupiteru. „Ale to není všechno. Ještě něco. Na téhle planetě je život,“ další, ještě větší šok. Takže nejen Europa hostí mimozemský život. „Vrstva ledu je pět metrů silná, ale pod ní je tekutá těžká voda a viděl jsem tam pohyb. Nešlo ho přehlédnout. Bylo to obrovské. Žádná rybka. Překonávalo to velikost velryb i olihní. Stihl jsem provést trojrozměrnou analýzu zadní poloviny, než to zmizelo a na délku může mít, až osmdesát metrů, na šířku pět metrů a na výšku tři metry. Vypadalo to jako mořský had se stovkami mohutných obratlů potažených zelenou kůží. Proplulo to okolo a pak zmizelo pryč.“

Vskutku děsivý popis, ale může to být klidně neškodná bytost, to zatím nevíme. Jiné známky života nepozoroval a nechal tam robota dál nabírat a analyzovat vzorky. Při dalším výzkumu zjišťuji, že jsme na hoře, ve všech smyslech toho slova. Je to těžkovodní planeta pokrytá ledem s několika desítkami ostrých vrcholů, některé jen malé špičky, jiné velké jako ostrovy, největší má velikost Kréty, a snad by mohl být schůdný pro práci… ale to je jedno. Já jsem hlavně pyšný, šťastný a nadšený, když odesílám údaje na Zem, a potom s kolegy otevíráme pravé šampaňské z franských provincií. Čekají nás, ještě tisíce hodin práce, ale tohle si zasloužíme za přežití a úspěch.

„Zde císař Alexios. Gratuluji Vám ke splnění Vašeho úkolu! Pokračujte ve své misi a vyhodnoťte potenciál planety,“ odpovídá velitelství po pár minutách a nám se opět objeví úsměv na tvářích.