Shromáždění

Srkali jsme whisky a pivo, hráli poker. Vtom se dveře saloonu rozestoupily a stál tam stařec:
"Hej, jedete někdo na sever?"
"Na sever? Co je na severu?"
"Jedu tam na Shromáždění. Máme ho každý druhý rok v Rook City."
"Shromáždění, dědo?" zasmál se Pratt, "to se těšíš, že? Sám si dovedu jen těžko představit, jaké to bylo, když..."
"Jsi ještě mladíček, Pratte" usmál se Kevin, "nemůžeš to pamatovat..."
"Kecy si nechte na jindy," utnul rozhovor stařec, "jedete někdo na ten sever? Platím dobře."
"Já," ozval se Kent, vždy lačný po zlatu, "já vás svezu, zrovna tím směrem jede i Newtova rodina s dítětem."

"Vy prý jedete na Shromáždění," usmál se potom Newt, když stařec poté seděl v dostavníku, "musíte se jistě těšit..."
Stařec se nadechl, ale Newtův kluk byl rychlejší: "Tatí... co je to Shromáždění? A proč se pán těší?"
"Ty děti..." řekl omluvně Newt.

"Ale klidně poslouchej, chlapče," usmál se stařec,
"Dovedeš si představit, že by ses mohl propojit se všemi lidmi z celého světa, které zajímá totéž co tebe?
To se pak zformují přátelství, která jsou velmi hluboká a intenzivní.
Proto se na Post-internetové Shromáždění, krátce jen Shromáždění, naší bubliny těším.
Víš, poznali jsme se ještě když bylo dostatek zdrojů na to vyrábět elektřinu a počítače... ale tomu bys nerozuměl."

"Tatí, co je to elektřina?"
Dostavník minul trosku auta.