Ovocnář

Lehla si na břicho na kytičkový gauč z Ikea a lehce vzdychla. Okamžik se na ni díval se zalíbením, pak sebral odvahu, posadil se vedle ní a zatáhl za lem sněhobílých kalhotek. Náhle ztuhl a v myšlenkách se vrátil o několik desetiletí zpátky. Díval se na její mlaďoučký pevný zadek, ještě nasáklý vůní opalovacího krému z odpoledne u rybníka, a nemohl se ubránit lehké sentimentalitě. "Máš tak překrásnej zadeček." Zahihňala se do polštáře a laškovně s ním zatřásla. Vzal do ruky jednu půlku a stiskl ji. "Připomíná mi, jak jsem jako malej trhal s rodičema broskve v našem sadu. Vždycky se mi líbilo, jak byly kulaťoučký a pokrytý lehounkým chmířím, a když jsem se do jedné zakousl, byla šťavnatá a já od ní byl celej mokrej. Byly krásně slaďoučký, žádnej dovoz ze Španělska." Aby svým slovům dodal opravdovost, sklonil se a jedním tahem olízl obě půlky. Chutnaly stokrát líp než broskve. Najednou zvedla hlavu z polštáře. "Tati, vy jste ale sad nikdy neměli." Ovoce mu najednou zhořklo na patře. "Kráva blbá, všechno zkazí." Vstal a šel si odlehčit nad posledním číslem Lea.