Mezi žlutými zdmi

A skříně plné byly, když jako malá holka je plnila hromadou oblečení. Na poličkách desítky hračiček, keramických slonů a jiných maličkostí, které jí byly darovány, které našla, nebo je prostě přinesla neznámo odkud. A v posteli se téměř nedalo spát, když každé místečko na ní obsadila plyšákem. Našli jste tady veverku, oslíka, obří medvědy, rybičky i tchoře. Všechno. A přesto tam spala ze všech míst na světě nejradši. Pak ty zdi … žluté plné obrázků. A její podobizna v kroji. Krásná vzpomínka na zdejší hody … ani těch už se nedočká. Nebude mít kde se obléct do kroje. Už nebude kulhat v krojových botách.
Nezapomenutelná vzpomínka na stovky pastelek a tužek válejících se po zemi, stolech i ve skříních. Tolik pro ni znamenaly … každá linka, kterou nakreslila, měla svůj osud. Ať už to byly obyčejné pastelky, tužky, gumy nebo pravítka, všechno tady mělo svůj domov. Tuny knížek naskládaných, seřazených, ale i naházených na hromadu … pomalu mizí v krabicích. Záclony plné motýlů jsou čechrány prázdným vánkem … uletěla křídla červených motýlků, květinky na síti na ponožky byly poskládány do pytlíčků a odvezeny pryč.
Sbalila si věci a převáží je pryč. Tak barevný pokoj jen tiše zpívá stále tesknější písničku. Zůstane sám. Už křik jej nebude zdobit, už nepřijdou barevné ponožky a nepřejedou koberec plný drobných chloupků od tří koček. Nepřeběhne po zemi tlusté morče. Tak pavouci budou spřádat své sítě a do ticha chroustat mouchy zachycené v nich. Pak tma v noci nebude narušena světlem z lampičky, kdy bude číst další knížku z povinné četby. A žádné akvárium nebude rušit klid mezi čtyřmi zdmi. Klapání na klávesnici vystřídá klapot myších nožiček běhajících po chladné zemi. Tak z rušného života zůstane jen ten maličký … a víc už nebude.
…
Je na čase, abych si sbalila pár dalších kusů oblečení … za hodinu mířím do práce. A můj pokoj je již jinde, pomalu se formuje v ten, co byl zde. Však … na světě můj domov zůstane mezi žlutými zdmi …