Opravdu šťastné a veselé?

Jak praví s oblibou jeden můj známý:

„Tak už se nám to blíží“

Ano, je to nejspíš tak i když si to příliš neuvědomuji.

Pracuji v noci, ve dne spím, proto postřehnu blížící se Vánoce snad jen díky množství vysílaných filmů v televizoru právě s touto tématikou.

Za okny při pohledu do rázovitého kraje, je řekněme sychravec podzimu, občas zlobí mrazík. Po sněhu není památky.

Ti šťastnější budou již zítra, tedy 21.prosince třímat v rukou drink, okázale jej popíjet ve vyhlášeném podniku malého okresního města.

Milenci v nejbližších hodinách vykonají akt, poslední akt sblížení těsně předtím, než spořádaně zamíří do domovů k úředním manželkám či manželům, aby alespoň po tři dny v roce tvořili zdánlivou rodinu.

Tak rád bych také z plna hrdla zvolal ono pradávné rčení věnované Vánocům

Ale…

Což to mohu s klidným svědomím učinit, aniž bych byl pokrytcem?

Nemohu.

Nevelký obnos určený na koupi dárků jsem již vyčerpal, rozpočet určený na prosinec je napnutý podobně jako státní rozpočet v letech nedávno minulých…

Na rozdíl od mnoha šťastlivců, nebudu končit ani 21. prosince avšak ani 22. prosince.
Považte - práci budu moci ukončit až v pátek 23.prosince v pozdních večerních hodinách.

Dá-li Hospodin, přijedu zbrocený potem na kole v pátek 23.12. asi ve 20 hodin domů.V takto zbědovaném stavu provázeném odérem mě jistě rádi uvidí, ucítí.

Sousedé pak budou nadšení, že budu v předvečer štědrého dne zapínat ve 20 30 hod automatickou pračku se spocenými věcmi.


Tak rád bych halekal:

„Šťastné a veselé!“

To mi, prosím, věřte

Ale…

Dnes ráno jsem v poštovní schránce objevil dopis v němž mi oznamují, že ode mě z mého někdejšího působiště, očekávají do 3 dnů jistou finanční částku z důvodu storna provize.

Pracuji už nějaký čas tvrdě jako dělník, můj plat je přesto malý, podobně jako v současnosti mé sebevědomí…
(v minulosti bylo vědomí o sobě samém povzbuzováno tzv. školiteli ve finančním sektoru a bylo účinné pár hodin)
Kde peníze vzít?

Celý brunátný jsem u schránek panelového domu po přečtení strohého dopisu křikl:

„ Tak to je teda v pr...i!

Tak šťastné a nejspíše ...

KYSELÉ ?!