Nevděk vládne rázovitým luhům. Platilo to i za vlády soudruhů!

Můj známý mi vyprávěl své historky z dětství. Jmenovitě detailně popisoval zážitky z podnikových chat, které si měli možnost za odměnu pronajmout jeho rodiče od podniku. Vyprávění bylo v některých pasážích velmi poučné. Nemyslíte?

Bodrý známý je jedním z pěti dětí. Jeho otec je a vždy byl – pořádkumilovný. Slovo odpočinek prakticky zrušil ze svého slovníku. Dané slovo nemínil uvádět do praxe ani během dovolené.

A tak rok co rok, v letech osmdesátých, mířil otec se svými pěti dětmi i manželkou, na stejnou podnikovou chatu umístěnou v nejmenované podhorské obci.
Stejná byla každoročně nejen chata, ale také „režim“, který otec ihned po příjezdu na chatu, „naordinoval“ svým rodinným příslušníkům. Ze všeho nejdříve detailně zmapoval situaci v širším okolí chaty. Po provedení záznamů, pokračoval kontrolou uváděného inventáře a technického stavu celého objektu, vlastněného podnikem.

Dalším nezbytným krokem bylo vytvoření soupisů nedostatků, závad a vlastní návrh otce, jak tyto závady vlastními silami, odstraní.

Na odstraňování závad otec vyhradil svým dětem i sobě první tři až čtyři dny v dopoledních hodinách. A tak byly pod jeho dohledem dotahovány kliky, probíhalo mytí oken v přízemní chatě, důkladný úklid na umývárnách. Před domem, otec bodrého statného mládence, rozebral přístupový chodník, podsypal jej pískem a znovu „usadil.“ Děti pak měli za úkol vytrhávání trávy v těsném okolí hřiště na ruské kuželky. Nakonec se společně vrhli na opravu dřevěné lávky přes horský potok. To vše tedy v průběhu několika prvních dnů (a ranních hodin) jejich „dovolené“.

Odpoledne, v rámci „fyskultury“, dostávala dítka do nohou četné kilometry během horských výšlapů a „otužovací“ koupele ve studené vodě. „Nu vot!“
Na konci týdne „pobytu“ na podnikové chatě, byl otec spokojen sám se sebou i s množstvím vykonané práce pro fabriku. Původně, jen obtížně rozpoznatelná budova podnikové chaty, jež byla zarostlá bujnou vegetací, byla na konci jejich „dovolené“, chloubou mezi srovnatelnými ubytovnami v obci.
Otec statného chlapce a jeho čtyřech sourozenců, hrdě do knihy předání podrobně zaznamenal veškeré činnosti vykonané jeho celou rodinou.
Snad doufal, že to někdo z jeho nadřízených čí odborářů, ocení. V tom se však hluboce mýlil.

Tatínek statnému chlapci i jeho sourozencům proto vštěpoval, že mnoho věcí v životě, musí člověk vykonat jen pro svůj dobrý pocit a nikoli pro finanční, nebo společenský profit.
Zdá se, že to platí v několika rázovitých oblastech i dnes…

Myslíte, že je dobře?