Tah

Zažila jsem takový malý tah. Je úžasné, když člověk má čas, není svazován školou či prací, nebo se nebojí, že mu bude někdo vyčítat, že přijde pozdě domů. Je prostě dálo momentálním rozhodnutím.
Je to jako ve filmu Pokojný bojovník. Nejsilnější okamžik: "Kde jsi? - Tady - A to je kdy? - Právě teď - Kdo jsi? - Momentální chvíle." Je to jako kouzelná formule, která se vám vryje do srdce.
A pak se naskytne příležitost vyzkoušet si to. S kamarádkou jste se dívali na tento film. Načež vás chce jít vyprovodit. Dostanete však chuť na vodnici a je to: "Jdem?"..odpovíte: "Jo jdem."

Čajovna, příjemné místo pro relaxi duše, pro čaj, kouř z vodní dýmky a diskuzi o čemkoliv. Nadechujete tu atmosféru. Vychází z vás kouř a vy se smějete i malým detailům.

Po třech hodinách se vydáte domů. Ale cítíte pocit. Nechci jít domů, kde dobré nálady ztrácejí na síle. Napadne vás zavolat kamarádce. Jdete k ní a pomáháte jí s přípravami na zahradní párty. Je to super. Je pozdě večer a vy prostě cítíte tu hodnotu momentálního okamžiku. Je pozdě. Nechce se vám v noci domů. Dobrý přítel vám nabídne nocleh. Máte strach, co tomu řeknou vaši, ale přijímáte všechny následky svých činů. Užíváte si. Prožíváte a naplňujete tu momentální chvíli. Jdete pozdě spát. Nevíte, co bude následovat. Nemyslíte na budoucnost. Je to síla.

Dýcháte magičnost a touhu to tak cítit pořád. Spíte. Druhý den se probouzíte. Ticho a klid kolem. Těšíte se z pocitu dobře stráveného času.

Kéž by takových dní jenom přibývalo:)