Kdybych tak mohla...

Kdybych tak mohla u tvé postele stát, slyšel bys můj dech křehce. V koupelně by nikdy kohoutek nepřestal kapat. Byla bych tou kapkou, co se slévá v celek, klouzala bych se sněhem a upadala do bezděčné tmy.
Kdybych tak mohla vedle tebe uléhat, cítila bych se jako kormorán na volném moři. Civěla bych do spár tvé okenice a nechala bych se sežrat pavoučím hmyzem.
Kdybych tak mohla se tvé kůže dotknout, zřejmě bych vykrvácela. Kůže by zhnědla a popraskala a následně by byla pryč osamocená a zpuchřelá. Ledový oceán by mě unesl daleko za své hranice a já bych už nedokázala ani plaše vykřiknout.
Kdybych tak mohla tě okřiknout, praskla bych a ty se mnou. Bezvětrné kolejnice a na nic duchapřítomný vlak. Nesnáším čas a jak se větví ve dvojí. Dvě poloviny, každá stejná a každá proti své družce, ti poví – „Byla jsem a budu, avšak nejsem!“
Uplynou další dny a ty zjistíš, že vedle sebe a v tvé posteli ležím já…spadlý list