Zatracené zrcátko...

Stojíme na křižovatce...Červená na semaforu se mi do očí vysmívá. Jen si počkej holka - celý život budeš na něco čekat. Čekám. Čekám dost netrpělivě, s takovým odhodláním,  že bych toho nejradši hned nechala. Život na Tebe nepočká, Ty musíš počkat na něj. Vím, že nepočká, snažím se ho dohnat už skoro sedmnáct let... A místo toho pravidelně dobíhá on mě... Tak se vzájemně dobíháme, až jsem skoro zapomněla jaké je to zastavit se. Z té červené mě jímá hrůza, neustále mi připomíná, že stojím, že mi běží čas, a já přitom tolik spěchám... Snažím se jí vyhnout pohledem a hledám si zajímavý objekt vhodný ke zkoumání. Moje oči se zastaví na zrcátku. Odráží se v něm mladá dvojice, láskyplně se tulící přímo na zastávce. V tom mě praští do očí nápis:

"Objects in mirror are inverse than they appear". 

A tak je mi jich,  možná, skoro líto...