Mlžení o dni...

 ...Hnědé listí válelo se v trávě, umírajíc, tvořilo s ní kontrasty. Života a smrti…

 ...Tak jsem mu tu dvoukorunu dala. Ostatně bez ní by neodešel. Že prý si jde pro dýmáky. Tfuj tfuj na dvoukačku. To pro štěstí. Chlubil se oholenou tváří. Místo vody po holení vůně(?) rumu. Bezzubý.  Krve by se ve mně nedořezal. Kdyby chtěl.

 Zavál vítr, listí se hromadně snášelo ze stromů v parku. Všude žluto. Do obličeje mi nalétaly pramínky mých momentálně růžových vlasů. Všude růžovo. Aspoň na chvilku...

 Podzim, období mlh, vůní, barev a mžení. A mě nepolíbila múza. Pochodující houby? Ne, to se mi jen zase něco zdálo.

 U silnice v roští se ladně mihnul stín. Přes cestu mi pak přeběhlo vyplašené černé kotě. Zprava doleva.

 A nad hlavou proletělo nezvykle nízko tmavošedé blikající letadlo. Jako by se chystalo přistát. Tady? Okýnka bych spočítala, kdyby se mi chtělo.

 V hlavě mi hlodají prokletí básníci....

 Nasadím si na hlavu svůj jarmareční klobouk s krajkovou mašlí.

 Musím vymyslet, jak zaliju chrobáka do pryskyřice...