Tajemství českých ložnic: také zde funguje tržní hospodářství

Před přicházejícím víkendem Vám všem věnuji jeden „odlehčený příběh“, abyste měli co číst na svých tabletech, na sluncem rozpálených mezích a březích řek.
Před pěti lety jeden z mých známých pracoval na pozici obchodního cestujícího. Jeho hlavním úkolem bylo navštěvovat menší prodejny a obchůdky s elektronikou a bílou technikou, kde měl nabízet svůj „keep smiling“, ale hlavně elektroniku jedné nejmenované značky. Většinou taková jednání vedl s vedoucími prodejen anebo přímo s majiteli.
Byly prodejny, kam jezdil rád z důvodu jejich skvělých prodejních výsledků. Druhou kategorii prodejen tvořily obchody, v nichž byly obraty značky, kterou nabízel – minimální, nicméně maximálně přitažlivý byl personál „na place“.
Známý pracoval v segmentu velkoobchodu. Dle jeho slov „tento typ obchodu je zejména o emocích, systematičnosti návštěv, nevázané, přátelské atmosféře. Vedoucí a majitelé se při podobnosti výrobků od jednotlivých firem i poskytovaných rabatech, rozhodují podle sympatií k jednotlivým obchodním reprezentantům.“
Známý mi vyprávěl, že obzvlášť rád jezdil do jedné nevelké prodejny umístěné na periferií okresního města, kde pozici vedoucí zastávala ani ne třicetiletá „bohyně s blond kadeřemi.“
Naprosto mimořádně se těšil na setkání s ní jednoho pátečního odpoledne. Začínalo jaro, vše se probouzelo k životu, měl spuštěné okénko služebního vozu“proklatě nízko“a vlažné proudy vzduchu jej skoro uspávaly. Vše bylo naprosto idylické už při jeho příjezdu. Když prováděl parkovací manévr u krajnice, instinktivně měl pocit, že jej někdo pozoruje. Pohlédl proto směrem ke dvěma výlohám obchodu. Výlohy svíraly mramorové schodiště do prodejny, na nichž stála vysoká, usměvavá blondýna s krásně tvarovaným poprsím.
Známý údajně tehdy pohotově vyskočil z auta, ale ještě dřív než stačil vyslovit pozdrav, jej krásná vedoucí zaskočila větou: „máte stejné auto jako můj bývalý milenec.“ Zalapal po dechu. Po takovém uvítání mu bylo jasné, že byznys musí na pár desítek minut „počkat.“
Během chvíle se prodejnou linula vůně kávy i věty nevázané konverzace. Ostatně byl pátek, jarní dopoledne, poslední „jednání “nejen tohoto dne, nýbrž i celého týdne.
Vnadná, výřečná vedoucí začala emotivně vyprávět, jaké to doma má (či spíše“nemá“) se svým manželem, řemeslníkem. Plamenně vypravovala o množství práce, jež sama vkoná, okolo starého rodinného domu. Rovněž popisovala svůj perfekcionismus týkající se čistoty uvnitř v domě. Dost ji nasazení v práci i doma unavovalo, alespoň to tvrdila. Proto také sexuální apetence z důvodu „únavy“ byla prý na bodě nula. Tedy až na výjimky.
Popisovala, jak často jí „bolí“ hlava v ložnici, když se její manžel pokouší o „předehru“. Pohledná paní vedoucí má svého chotě vycvičeného na jedno až dvě sblížení za měsíc. Probíhá to naprosto pragmaticky. Obvykle leží paní zády k „řemeslníkovi“. Pokud se pokusí „ pan mistr“ svou dlaní o milostný výpad pro zahájení předehry, otočí se blondýnka s dětinskou tváří ke svému zákonnému partnerovi a kupříkladu stroze řekne:“ dobře, bude sex, ale dáš mi 3000,- Kč, protože mám u švadleny rezervovanou látku na kalhoty.“ Manžel přerývavým hlasem plným vzrušení řekne: „ dobře tak jo, ale já mám taky podmínku - budeme to dělat alespoň hodinu!
Obchodní zástupce zprva seděl jako opařený. Vedoucí, která jeho rozpaky zaznamenala, rychle řekla: „ čemu se divíte, manželství je pro mě taky jenom byznys. Tohle snad ani nechtěl slyšet. Jak děsivé bylo poznání, že vedoucí je více než na provozovně, zdatnou „obchodnicí“ doma.
Rozechvělý známý se v tu ráno rozpomněl na hlavní účel své návštěvy. Roztřesenou dlaní předal vedoucí pár letáků i ceníků elektroniky. Měl v hlavě doslova včelí úl, kávu ani nedopil. Doslova v poklusu mířil k autu, které krásnou vedoucí při jeho příjezdu tak moc zaujalo.
Tak se dostalo poučení bodrému obchodnímu cestujícímu o tom, že „kupčení“ se kupodivu provádí i v českých ložnicích.
Možná bylo uplatňováno i na něm samotném, jiným rafinovanějším způsobem jeho manželky, jen o tom nevěděl.
Není proto lepší o některých věcech raději nevědět?!