Do poklidného městečka rázně vstoupila trojice tajemných mužů

Kouzlo venkova. Srpnové nebe bylo jako vymalované. Na nebi v tu chvíli nebyl ani mráček. Ospalá atmosféra obce by se dala snadno krájet. Bylo okolo osmé, ptáci zpívali v korunách stromů. Jejich zpěv přerušil tu a tam projíždějící vůz. Na chodníku, který byl v tomto úseku cesty jen z jedné strany, nebylo ani živáčka.

To se změnilo po chvíli mého pozorování. Na horním konci chodníku, který byl ve strmém kopci, jsem zahlédl tři ramenaté muže. Kráčeli dolů směrem k centru obce. Když se dostali dostatečně blízko, vytušil jsem, co bude předmětem jejich zájmu. Nejprve bez většího povšimnutí míjeli domy z dob socialistického realismu. Na některém z pozemků doprovázel jejich kroky štěkající pes.

Kroky třech tajemných mužů byly přímé, rázné. Jejich pohledy jako by byly upřené do jednoho bodu. S určitostí to nebylo možné to zjistit, neboť jejich zrak skrývaly sluneční brýle ve tvaru, jež těsně obepínal okolí jejich očí. Podobné brýle měl také před soudním líčením mediálně známý pirát z D1.
Tři muži ve věku okolo dvaceti let se kvapem blížili ke spodní části kolonie šedivých rodinných domů. Společným jmenovatelem všech tří mladíků byl poněkud zvláštní stejnokroj. Všichni měli na sobě černé kalhoty, celokožené boty s velmi ostrou špicí, bílé košile a černou tašku diplomatku v podpaždí. Patrné bylo také jejich sebevědomí.

Poklidné obecní ráno proťal dusot podrážek mladíků. Prudce se v jednu chvíli otočili čelem k domům, jejich postavení vyhlíželo jako rojnice. Nejvyšší z nich chladně zvedl prst a gesty rozdělil kolegům nemovitosti. Krátce potom vstoupil každý z nich na jiný pozemek. Slunce pálilo, bylo okolo deváté a na teploměru už celých 27 stupňů.

„O koho jde,co je to za muže?“, kladl jsem si dokola otázky.
Sekta? Pracovníci Providentu? Lichváři? Vymahači dluhů?

Bez pohnutí zvonili dům od domu. Systematický - chladný kalkul, asertivita. V jednom domě otevřel důvěřivý penzista a nepřítomné zíral s lehkým úsměvem. Skoro se z jeho úst dalo vyčíst:

„Ne chlapče, to už pro mě není.“

Ale neodbytný nastylovaný mladík s kohoutkem na hlavě se nenechal odbýt. Pán zeširoka otevřel dveře a za ním stál zjevně nevyspalý téměř dvoumetrový muž. Mladík se hbitě otočil na koženém podpatku a rázem byl téměř na silnici.

Zhruba po hodině, jsem na kopci, téměř na konci obce spatřil jednoho z mladíků. Už neměl na sobě přiléhavou, nažehlenou košili. Už nedisponoval přehnaným sebevědomím, ani drzým úsměvem na tváři. Na jeho košili byly patrné mapy potu, košile mu volně vlála z kalhot, byl poněkud zchvácený. Také jeho účes doznal změn.
V úvodu dne byl mladík jako z holywoodské upoutávky na další díl filmu „Man in black.“

Nejspíše není snadné být podomním prodejcem čehokoli…

Máte zkušenosti s tímto typem prodeje – prodejců? A jaké?