Obchodní pěší

Únorového rána si ještě doma dobře prohlédl sešlapané podrážky s postesknutím, že by měl co nejdříve uspět, uzavřít nějakou reklamu s klientem, jinak se v podrážce jeho obuvi objeví brzy díra. Opravdu jinou dostatečně reprezentativní obuv než tuto, neměl. Tento pár celokožené obuvi si pořídil před pár lety, ještě za svého působení v realitním byznysu. Tehdy jej stála „pouhých“ 4000,- Kč. Ovšem dnes, jsou podrážky jeho obuvi natolik oslabené, že jakmile došlápne na kamínek v průměru větší než 1 mm, pocítí palčivou bolest.

Ještě vloni v této obuvi úspěšně zvládl léto a podzim bez větších obtíží. Na počátku zimy, to už bylo na velkou pováženou. Co teprve nyní, v závěru února? Stav jeho obuvi se žel nelepšil, spíše naopak.

Zkrátka by si zasloužil boty nové, ale výsledky u nového zaměstnavatele při prodeji reklamy nebyly oslnivé. Vyplacená mzda zaměstnavatelem, která mu přicházela na účet, jen obtížně pokrývala náklady spojené s bydlením v panelovém bytě a vydání na stravu. Poslední košili si zakoupil před více než rokem.
Tohoto únorového rána, byl přesvědčen ve zvrácení nepříznivého stavu. Před odchodem do zaměstnání pohlédl do většího zrcadla, aby vzápětí od plic zvolal:

„Dneska budeš skvělý, uzavřeš velkou objednávku, jo!“

Zhluboka se párkrát nadechl, mžoural.

Kvapně otočil klíčem v zámku bytu a zmizel na rozbitých schodech vedoucích k východu z domu.
Musel na něj být úsměvný pohled, když se v kdysi komfortní obuvi, nyní musel obratně vyhýbat každé menší nerovnosti i metrákům posypového materiálu.

Celý říčný dorazil do prosklené kanceláře ve třetím patře. Nehodlal se zdržet déle, než bylo nutné.
Byl pod drobnohledem kolegů i cholerického šéfa. Roztřesenou rukou uchopil telefon a dohodl si několik schůzek. Kvapně opustil kancelář. Před budovou si obřadně zapálil cigaretu a přemítal. Bylo mu vše jasné. Vypadal odhodlaně.

Prudce vyrazil. Čekala jej několikakilometrová pochůzka. Celý den se snažil nabízet reklamu řemeslníkům. Někteří jej slušně vyprovodili ven, jiní častovali hrubými výrazy, urážkami. Měl toho plné zuby.

Protože neměl peníze nazbyt, místo obědového menu pozřel párek v rohlíku.

Ve 14 hodin měla přijít poslední, nejdůležitější schůzka. Šlo o všechno. Na pokraji zoufalství vcházel do budovy klienta. Naposledy se ještě dokázal zmobilizovat, přičemž pod nosem prohodil:

„Ty už musíš, musíš!“

Správně nabuzený zaklepal ve značném očekávání, byl přesvědčen o svém úspěchu, nemohl připustit ani náznak sebemenšího neúspěchu!

Vnikl do místnosti a než stihl cokoli říci, předběhl jej klient otázkou:

„Četl jste Nerudu a Komenského?“

Byl velmi zaskočený otázkou, nevěděl, co má odpovědět.

Nejistě zašeptal:

„Ne pane.“

Klient zahýbal svým hustým obočím a z patra pravil:

„Jestli jste nečetl Nerudu ani Komenského, pak jste nevzdělanec a nemáme se o čem bavit!“



Co dodat?