Mohla být na jejím místě ...

Nenáviděla se!
Od toho momentu, kdy jim zase jednou praskla guma a on ji řekl, že kdyby z toho něco bylo, tak ji dá alimenty, co ze zákona vysoudí, ale že se o ně nepostará, věděla, že by se s ním měla rozejít, ale nedokázala to. Doma měla terč na suchý zip, dala jeho fotku doprostřed a snažila se ho sestřelit.
Nenáviděla se a styděla se za to, že zůstává s ním kvůli sexu.
Nikdy mu vlastně neřekla jak se mu jednou tam dole tak otevřela, že tam byla něha sama, růžové poupátko. Že jí pak v hlavě proběhla prosba, jen ať je teď něžný jak jen může nejvíc být. A pak překvapeně sledovala jak k ní něžný doopravdy byl, že v tam nevtrhl jak sobec, jako by ji slyšel.
A pak jí začal nosit počítačové hry se slovy, že bude od ní alespoň týden klid. Už to bylo varování, že to jde z kopce. Ale nejvíc ji zasáhlo, že kdyby otěhotněla, nechal by ji v tom samu. Možná mu to měla říct, ale neuměla to. Byl to první muž, o kterém si myslela, že jednou bude nosit jeho příjmení.
Nakonec se s ním přece jen rozešla, ale až když se cítila uražena, že to velikonoční pondělí se ani neozval. Vždyť ty předešlá velikonoční pondělí vždy trávili spolu někde venku v přírodě. Vlastně by mu to i odpustila, kdyby pracoval na svém projektu. Jenže on jí pak řekl, že celý velikonoční víkend hrál nějakou počítačovou hru.
A tak se s ním rozešla. Po mailu.
Po létech potkala holku, která s ním chodila později. Byla po potratu. Chodívala se koukat na děti na pískovištích a pořád opakovala „Já bych nebyla dobrou mámou“.
A v ní dodnes rezonuje “Kdybych se nerozešla včas, mohla jsem tak skončit já.“

Helena Vondráčková - Dvě malá křídla

Ukolébavka pro nenarozené děti - Kubišová