Anotace: ...
Přečtěte si, co se stalo Františkovi. V první fázi to byl úžasně spokojený člověk. Hodní rodiče, přijatelně adaptovaná manželka, dvě děti. Nikdo z jeho krve netrpěl hmotnou nouzí. Dobré t o bylo.
A potom začala fáze druhá. Františkova maminka potkala pana Alzheimera a ztratila kontakt se světem. Potom umřela. Její choť ji do měsíce následoval, život pro něj ztratil smysl. Rok Františkovi nestačil, aby ztrátu rodičů kompletně oželel a přibylo další neštěstí.Manželka vezla jedno dítě z dětského tábora a v půli cesty se na plno srazili s autobusem. Oba mrtví.
Františkovi, napůl šílenému bolestí, zbyl malý Jiřík. Hlídal ho ve dne v noci, ale jakási nemoc mu přesto proklouzla a zavrtala se do posledního človíčka, který mu na světě zbyl. Za půl roku už mu nezbyl nikdo.
Sídliště pak bylo jednoho večera svědkem toho, jak František vyšel na balkón a strašlivě zařval: "Už mě s tím umíráním všichni serete!"
Hochu, to je deprese jak vyšitá, to chce léčit.
11.11.2015 11:13:46 | Lilien
vadí, že jsem se při posledním odstavci musel smát?
JaJardo, nemám dokonale pročtené tvoje dílo. Ale napsal jsi někdy/ napíšeš v budoucnu něco o takových těch šílených lidech, co sedí až moc u počítače, mezi které se taky počítám. Přijde mi, že tvoje příběhy jsou až moc ze života. :-)
Asi to bude znít jako neskutečná banalita, ale život vpodstatě zásadně ovlivňují dvě věci: narození a smrt (tím samozřejmě nemyslím ty vlastní, i když ty asi taky).
01.11.2015 21:12:12 | ewon